Aligátoři
Jsou všude. Alespoň tak se vám to může zdát po jisté době pobytu. Prvního aligátora možná uvidíte už při cestě z letiště. Vzhledem k tomu, že voda je na Floridě všudypřítomná a současně představuje pro aligátory přirozené prostředí, to není překvapivé. Postupně pochopíte, že aligátora můžete nalézt v každé strouze či tůni, dokonce i v louži na vašem dvorku. Historky o aligátorech v bazénu nebo jejich konfliktech s domácími mazlíčky plní stránky místních novin i televizní vysílání. Časem si na ně zvyknete jako na součást zdejšího koloritu. Patří k Floridě stejně jako třeba američtí důchodci.
Aligátor americký je největším zástupcem čeledi aligátorovití. Vyskytuje se pouze na bažinatém jihovýchodě USA, nejvíce jich žije v Louisianě a právě na Floridě, kde se jejich počet odhaduje na jeden a čtvrt milionu. Dříve jich bylo patrně několikanásobně víc, avšak obrovská poptávka po mase a především kvalitní kůži způsobila, že se aligátor dostal v 60. letech 20. stol. na seznam ohrožených druhů. Díky důsledné ochraně a činnosti reprodukčních farem se podařilo stavy v přírodě navýšit, takže byl v roce 1987 ze seznamu opět vyškrtnut, nicméně je stále pod federální ochranou a jeho lov je přísně regulován pomocí speciálních povolení a kvót.
Aligátor americký je prastarým druhem, jeho předci obývali planetu již před 100 miliony lety. Paleontologové znají řadu jeho vyhynulých příbuzných a odhaduje se, že dnešní genetická linie aligátora sahá asi osm milionů let do minulosti. I když jeho rozměry zaostávají za prehistorickými obry plazí říše, na současné poměry pořád patří mezi ty největší. Pravdou ovšem je, že obvyklá velikost aligátora, kterého potkáme ve volné přírodě, málokdy přesáhne 3 m. Většina opravdu kapitálních kusů padla za oběť lovcům a noví rekordmani ještě nestačili dorůst. Nicméně staří jedinci chovaní v lidské péči dosahují délky přes 4 m a hmotnosti téměř 500 kg. Je to dáno tím, že aligátor se dožívá vysokého věku 70–80 let a po celou dobu nepřetržitě roste. Lovci v 19. a 20. stol. hlásili úlovky o délce přes 5 m a největší, který byl uloven v Louisianě, měřil prý 5,8 m.
Aligátor patří také k nejhlasitějším krokodýlům. Zvukovými projevy odrazuje protivníky od svého teritoria a zcela specifický zvuk používá v období páření. V té době se samci potápějí do vody a při vynořování vydávají bučivý zvuk, který je slyšet na vzdálenost až 2 km. Současně lákají samice ještě dalším způsobem. Rozvibrují povrch těla neslyšitelným infrazvukem o frekvenci asi 17 Hz. Tento podzvukový kmitočet způsobuje vystřikování kapiček vody svisle vzhůru, které se označuje jako „vodní tanec“. Tento jev je velmi vděčnou scénou všech dokumentárních filmu o aligátorech a skutečně výjimečným zážitkem, pokud jsme jeho svědky.
Kromě volné přírody se můžeme s vokálními projevy těchto plazů seznámit i na aligátořích farmách. Většina farem, které se na Floridě dříve zabývaly odchovem aligátorů pro zvýšení populace ve volné přírodě, se dnes proměnila v turistické atrakce. Poskytují mnoho informací o životě rozličných zástupců floridské přírody, ale též diváckou podívanou v podobě krmení či tzv. aligátořího zápasu. Alligator wrestling je show, kterou prý vymysleli potomci seminolských kmenů v oblasti Everglades. Oni sami se údajně toto umění naučili od svých předků – v minulosti bylo třeba donést aligátora do tábora živého, aby se jeho maso v teplém klimatu nezkazilo. Show využívá jedné aligátoří zvláštnosti. Zatímco stisk jeho smrtonosných čelistí je 200 kg/cm2, svaly, které používá k jejich rozevírání, jsou relativně slabé, takže úkolem lidského zápasníka je znehybnit aligátora a sevřít rukou jeho čelisti, čímž je zbaven své nejmocnější zbraně.
Ten, koho podobná představení nelákají, se může za aligátory vydat kamkoliv. Jsou totiž opravdu všude. V příkopech kolem silnic, v odvodňovacích kanálech, v tůních na golfových hřištích nebo v jezírku za hotelem. Lidé za nimi cestují do národního parku Everglades, ale stejně tak je najdou na území Kennedyho vesmírného střediska. Všude na Floridě mají místní policisté či samospráva kontakt na člověka, který se odchytem aligátorů zabývá, takže případné nezvané návštěvy těchto predátorů v lidských sídlech se řeší promptně a rychle.
Konfliktů s lidmi je relativně málo. Souvisí to se stravovacími návyky aligátora, který se jen málokdy pouští do větší kořisti, než jakou může spolknout. Člověka za svoji kořist obvykle nepovažuje. V předešlé větě je ale podstatné slovíčko obvykle. Smrtelné případy se totiž staly a stávají. Často dochází ke konfliktům z neopatrnosti, když se lidé pokoušejí aligátora krmit nebo vyruší samici při hlídání vajec. Nezřídka se též pokouší zachránit svého psa, který se dostal s aligátorem do konfliktu.
Tragický byl na Floridě květen 2006, kdy se tři lidé stali oběťmi aligátořího útoku během jediného týdne. Od roku 1948 bylo v celém státě Florida zaznamenáno asi 257 útoků na člověka, ale jen 23 z nich skončilo fatálně. Na to, že aligátoři patří k největším americkým predátorům, to není mnoho, zvláště pokud si uvědomíme jejich počet a skutečnost, že mnohá území sdílejí tito plazi s člověkem. Dnes připadá přibližně na každých 18 obyvatel Floridy jeden aligátor. Pravidla o chování vůči aligátorům se zde učí už na základní škole. Při jejich důsledném dodržování je velká šance, že oba druhy mohou úspěšně koexistovat i v budoucnosti.
Další články z vydání o Floridě najdete zde