Město v provincii Ciudad Real leží asi 25 km jihovýchodně od jejího stejnojmenného správního centra. Ačkoliv katastrálně vykazuje zhruba stejnou rozlohu jako naše Brno, jeho zástavba se koncentruje na ploše asi padesátkrát menší. Almagro (španělsky se vyslovuje s oslabeným „g“) s devíti tisíci obyvateli patří k menším španělským městům, ovšem jeho zářná minulost není dodnes zapomenuta, což dokládá i jeho třetí pozice v pořadí nejnavštěvovanějších destinací autonomního společenství Kastilie-La Mancha. Škoda, že u nás se o něm zatím příliš neví.
Původ názvu Almagro je třeba hledat u Maurů, byl odvozen z arabského výrazu pro načervenalou půdu, která se v této oblasti běžně vyskytuje. Není proto vyloučeno, že geneze Almagra coby města začala u maurského hradu, o němž se dochovaly jen kusé zprávy. V každém případě pro jeho další rozvoj byla určující výhodná poloha na staré cestě vedoucí z Toleda na jih do Andalusie.
V 1. pol. 13. stol. Almagro získalo na významu, když si je řád calatravských rytířů vybral za své sídlo a administrativní centrum celé okolní oblasti zvané Campo de Calatrava. Vyrostla zde radnice spolu s dalšími správními objekty, k tomu postupně několik kostelů i nemálo rytířských paláců, a město bylo obehnáno hradbami se čtveřicí bran. Po udělení práva pořádat velké trhy se z něj pak stalo i významné centrum obchodu.
Ještě intenzivněji Almagro prosperovalo v 16. a 17. stol., kdy mu hlavně zpočátku paradoxně prospělo zadlužení krále Karla V. Habsburského. Panovník pozval do země německé finančníky z rodiny Fuggerů, kteří výměnou za peněžní podporu trůnu obdrželi podíly na výnosech cinabaritových dolů v Almadénu a čedičových lomů v oblasti Almagra. Fuggerové se v Almagru usadili a již jako Fúcarové (rodové příjmení si pošpanělštili) zde rozvinuli intenzivní nadační aktivity, především na poli architektury a umění. Výsledkem jejich snah je řada staveb dodnes vysoce hodnocených a obdivovaných, které zásadně pozměnily zejména městské centrum. A nelze opomenout ani to, že svým přístupem se Fúcarové stali silnou inspirací pro příslušníky místních elit, kteří se později rovněž zasloužili o další rozvoj města.
Ještě v 17. stol. se městská zástavba rozšířila za hradby a po polovině 18. stol. Almagro prošlo obdobím své největší slávy – zásluhou lobbingu hraběte z Valdeparaísa, tamního občana ve funkci královského ministra financí, bylo v letech 1750–1761 hlavním městem tehdejší provincie La Mancha. Potom je už začal svým politickým i hospodářským významem přerůstat blízký Ciudad Real.
Věhlas Almagra coby provinční metropole sice už dávno odnesl čas, ale město má být pořád na co hrdé. Nyní pro změnu na divadelní tradici. V roce 1628 koupil Leonardo de Oviedo na hlavním náměstí zájezdní hostinec s přilehlým obchodem a zřídil zde prostor pro pořádání divadel…
Úplné znění článku naleznete zde