Stále zelené louky, pasoucí se ovce, písečné přesypy, nekonečné pláže, chladivý vítr a rybářské vesničky. Ráj na první pohled, který přivábí každého návštěvníka a dodá mu pocit absolutní volnosti, romantiky a relaxace. Takový je ostrov Ameland, kde se skoro zastavil čas. Možná se mnozí budou divit, že takové místo ještě lze objevit v jinak přelidněném Nizozemsku.

Jediné dopravní spojení na tento „diamant mezi Západofrískými ostrovy“ představují trajekty, které ho spojují s civilizací. Waddenské moře, jež odděluje Ameland od pevniny, je zajímavé také díky své nepatrné hloubce. V době odlivu se místo vodní hladiny stříbřitě lesknou nánosy bublajícího bahna a písku, rozbrázděné stružkami zbylé vody. Kdo zná cestu, může za odlivu přejít několikakilometrovou vzdálenost pěšky, jen musí počítat s častým propadáním a fyzicky poměrně náročným výšlapem. Dříve životní nutnost najít si rychlou cestu, dokud je moře na ústupu, dnes vítaná kratochvíle pro turisty, kteří se pod dohledem zkušených průvodců s radostí boří do bahna mezi ustupující vodou.

Ameland je dlouhý jen 25 km a v nejširším místě široký pouhé 4 km. Při jeho objevování nebudete potřebovat auto, nejlepším dopravním prostředkem je tu kolo, stejně jako jinde v Nizozemsku. Hustá síť cyklostezek vede nejen po asfaltu, ale také po plážích, mezi dunami i borovicovými lesy. Původní obyvatelé ostrova se od pradávna živili rybolovem, který patří k hlavním zdrojům obživy dodnes. Zdejší vesnice byly také vyhlášenými místy velrybářů a především zkušených kapitánů. V době největší slávy na sklonku 18.stol. jich na ostrově žilo více než 170. Dodnes jsou zdejším lákadlem malebné cihlové domy, které zdobí nejen symboly kapitánů nebo velrybí kosti, ale také dvě římsy ve štítu, jež je odlišují od ostatních domků. Pro komodorská stavení jsou typické také malé výklenky, kam se vkládala kotva, pokud byl kapitán doma bez práce. Dával tím na vědomí, že si ho lze najmout. Stejnému účelu sloužily lucerny, které od soumraku svítily na římsách. Byly nejen dobrým orientačním bodem, ale především navigací ke zkušeným průvodcům po zdejších zrádných mělčinách. Zlé jazyky tvrdí, že někdy používaly výklenky i jejich manželky. Jakmile kapitáni odpluli na moře, ženy prý do nich dávaly sošku psa, která byla jednoduchým vzkazem pro jiné muže, které neměl kdo načapat…

Když se touláte mezi malými domečky s perfektně upravenými záhony nebo pečlivě střiženými trávníky, máte pocit, jako kdybyste se ocitli v době dřevěných korábů. Ty často ztroskotá…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nizozemsko