Když se v angličtině řekne Gothic, tak se tím zpravidla myslí historizující sloh z konce 19. století – po našem neogotika či pseudogotika. Rovněž se tak jmenoval sugestivní film excentrického režiséra Kena Russella z roku 1986 o lordu Byronovi a jeho přátelích Percym a Mary Shelleyových, kteří společně prožili pár dní v jednom takovém neogotickém paláci; Mary tenkrát stísňující atmosféra inspirovala k románu o doktoru Frankensteinovi, sestrojivším umělého člověka s mozkem zločince. Hromy a blesky, vítr otevírající vysoká okna, déšť bičující cimbuří a k tomu pověstná mlha na blatech – tak vypadá typická gothic-nálada horrorových či detektivních filmů, a nejen anglické provenience. Snesla by i příměry fantaskní, temný či středověký.
To, že je středověká architektura v Anglii docela jiná než na kontinentě, souvisí s ostrovní izolovaností, počasím i mentalitou. Když Normani dobyli roku 1066 Anglii, nenechali kámen na kameni, takže ze starší anglosaské církevní architektury se nezachovalo téměř nic. Nově zakládané kláštery však dostaly zelenou, a tak vzniklo nejprve pod patronací benediktinů, později cisterciáků největší a nejbohatší opatství Fountains Abbey, kde se prvně objevily lomené oblouky. Při pohledu na majestátní zříceniny z té doby se zdá naprosto neuvěřitelné, že je postavili řemeslníci bez jakéhokoli vzdělání, pouhá námezdní síla vzdělaných kleriků. Jejich hlavní silou byla zručnost, odvaha a víra. Po roce 1000, kdy nedošlo k prorokovanému konci světa, jako by jim narostla křídla a nebáli se experimentů, i když stavební činnost provázely série katastrof přírodních i válečných.
Normani importovali na ostrovy románský sloh z Francie, ale v Anglii vyšel vždy trochu jinak – i proto se zde označuje jako normanský styl. Okna jsou sice ještě bez vnitřní kružby, ale nezřídka už mají lomený oblouk, v našich zeměpisných šířkách typický až pro gotiku. Okenní kružba se objevuje v raném anglickém slohu (early english – zhruba období 1180–1280), odpovídajícím přibližně naší rané gotice, a téměř k dokonalosti je dovedena v tzv. zdobném stylu (decorated – cca 1280–1350). Nejdéle, celá dvě století, se stavělo v tzv. svislém stylu (perpendicular). Typické pro něj jsou zúžené arkádové oblouky a naopak rozšířená okna. Jeho poslední fázi v prvé polovině 16. století se říká tudorský styl; provází vládu Jindřicha VIII. a uplatňuje se především u světských staveb. Proto se někdy řadí k raným formám renesance.
Katedrály
Normanské katedrály se vyznačují mimořádnou velikostí, protože sloužily zároveň jako sídla biskupů i jako klášterní kostely. Patří k největším stavbám své doby v celé Evropě. Křesťanský charakter je patrný už v půdorysu kříže. Sochařství zase sloužilo negramotným věřícím k pochopení biblických příběhů. Právě onen mystický fundament ho odlišuje od umění Římanů. Východní chór byl vyhrazen mnišskému kolegiu, zatímco laikům patřil prostor před letnerem, kde měli svůj vlastní oltář. Věže čněly většinou nad transeptem, tedy v křížení lodí, někdy pak ještě jeden pár nad západní fasádou.
Jedna z nejkrásnějších románských katedrál stojí v Peterborough. Patřila k benediktinskému opatství. Nedrží ji klenba, ale dvě řady dvoupatrových arkád, a zdobí ji nádherně malovaný dřevěný strop. (Později přibylo raně gotické západní průčelí, neobvykle řešené, široké, se třemi více než 24 m vysokými portály, jedno z nejkrásnějších v Evropě.)
Přelomem ve zdejším stavitelství byla katedrála v Durhamu, postavená na přelomu 11. a 12. století v anglicko-normanském slohu na strmém pískovcovém masivu nad podkovovitým zákrutem řeky Wear. Zadní volná strana poloostrůvku byla otevřena ke Skotsku, a jelikož právě odtud hrozily nájezdy, musela být katedrála chráněna hradem. Její interiér je impozantní: hranaté i bohatě zdobené sloupy (o průměru 2,13 m a obvodu 6,7 m) podpírají systém arkád. Nad postranní lodí je široká galerie na opěrných obloucích z roku 1133; jsou nejstarší v celé Anglii. Jako první stavba v Evropě byla katedrála nesena výhradně křížovou klenbou s kamennými žebry. Měla i první lomené oblouky příčné klenby ve střední lodi. To vše se jinak objevovalo až v gotických stavbách. Unikátní je i fakt, že se dochovaly téměř všechny budovy přilehlého benediktinského opatství.
A ještě jedna durhamská anekdota. Svatý Cuthbert, který se dal k stáru na poustevnictví, údajně neměl rád ženy. Když se v blízkosti jeho hrobu ve východní části chrámu začala stavět mariánská kaple, vždy se prý zjevil a základy stavby zbořil. Nakonec kapli raději postavili vedle západní vstupní haly. Galilejská kaple, kde je pohřben jeden z největších učenců raného středověku Beda Ctihodný, nese na obloucích jinou normanskou pozoruhodnost – ozdobný klikatkový vlys. Normanskou apsidu nahradila později obrovská gotická kaple Devíti oltářů, vytvořená převážně z mramoru s fosilním vzorem. Mramorový kříž v podlaze označuje místo, které nesměly překročit ženy. Biskupský trůn pochází ze 13. století. Křížová chodba je tradičně gotická a vede do knihovny s katedrálním pokladem. V polovině 17. století sloužil chrám dokonce určitou dobu jako provizorní vězení, které tam zřídil Oliver Cromwell.
Za nejčistší raně gotickou anglickou katedrálu se obvykle považuje ta v Salisbury. Je to relativně jednoduchá, jakoby beztížná stavba mírně připomínající pyramidu. Hlavní loď nepřesahuje výšku 25 m, ale kulminuje nejvyšší věžní špicí angli…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Anglie 2