Některá města mají svá tajemství, která do nich uložily především historické události. Stopy příběhů dávno minulých pak vybízejí k výpravám za dobrodružstvím poznání. Historická města protínají turisticky osvědčené trasy, na nichž se průvodci pokoušejí zprostředkovat takovou podobu města, která co nejvíce odpovídá očekáváním vzbuzeným různými bedekry, pohlednicemi a populárními dějinami umění. Města s pamětí však lze procházet i jinak, na vlastní pěst, a hledat v nich podobou, která není běžně nabízena. Flanderské Antverpy patří k oněm městům s obrovskou náloží paměti a s mnoha tajemstvími.
Antverpy prosluly jako město malířů. K jejich tradičním pozoruhodnostem patří především Rubensovy a van Dyckovy obrazy a k obvyklým turistickým atrakcím patří i Rubensův dům. Ve zlatých dobách Antverp zdejší občané ukládali do obrazů peníze, neboť vzhledem k nedostatku půdy a přírodních zdrojů, se umění stalo výhodnou investicí. Ostatně Rubens nebyl jen vynikajícím umělcem, ale neméně zdatným obchodníkem. Jeho dílna, kterou tvořila skupina výborných malířů s pečlivě rozdělenými úkoly (jeden se soustředil na lidské postavy, jiný na koně atd.), se vypracovala až k „sériové“ výrobě obrazů. A ty se podílely na tvorbě dobového vkusu, a ten pak zase zvyšoval objednávky děl z Rubensovy dílny. Věhlas Antverp, jakožto města umělců, dolehl i do Čech: na antverpské malířské akademii studoval také náš malíř Jaroslav Čermák, autor romantických výjevů z Černé Hory. V Antverpách se však můžeme setkat i s uměním z exotických zemí a jeho přítomnost má v Antverpách své opodstatnění. Místní přístav se totiž přičinil o to, aby město bylo otevřené a vnímavé i pro jiné kultury. Antverpské etnografické muzeum nabízí nevšední zážitky ve sbírce, kterou tvoří 2500 exponátů mimoevropského umění známých a méně známých kultur. Unikátní je především sbírka soch a masek z Afriky a Oceánie a také obrazy a sochy z Tibetu a Indie stojí za podrobnou prohlídku.
Antverpy však také prosluly jako město diamantů. Známé jsou zdejší obchody na diamantové burze a vynikající tradici antverpských brusičů diamantů zná celý svět. Vždyť většina světové produkce diamantů prochází právě tímto městem. Letos v květnu tam bylo na náměstí královny Astrid otevřeno nové muzeum diamantů, jehož prostory lze „interaktivně“ projít v kombinovaném virtuálním a skutečném prostoru. Mimo jiné se tam stane návštěvník i očitým svědkem brusičského umění.
Diamantová čtvrť se nalézá v multikulturní části Antverp a jakýmsi středem tohoto města ve městě je nádherná secesní budova nádraží (Centraal Station) , která láká kolemjdoucí diamantovým a zlatým třpytem. Přilehlá ulice Pelikaanstraat pak překypuje nesčetnými obchůdky se zlatem. Čtvrť diamantů však lze projít a poznat i v jiné podobě. V neokázalých ulicích u nádraží může vnímavý pozorovatel sledovat život největší ortodoxní židovské komunity v Evropě. Židé v této části flanderského města nejen bydlí, ale především se zabývají obchodem s diamanty. Na zchátralých jízdních kolech (bohatství je od toho, aby se skrývalo) lze občas spatřit v černých dlouhých kabátech, s vysokými černými klobouky a s pejzy stočenými do prstýnků chasidské Židy. Někdy i s kufříky, které jsou řetízky připoutány k rukám. Obsah kufříku jistě není třeba popisovat. V diamantové čtvrti se podivným způsobem mísí lesk diamantů s chasidským skromným způsobem života, ve kterém jde o především o to, aby lid boží „radostně sloužit Hospodinu v plesání“. Poblíž obchodů s diamanty se vyskytují zcela prozaická košer řeznictví nebo i výlohy s parukami. Je vzrušující procházet se ulicemi diamantové čtvrti, jejíž obyvatele se za války Hitler pokoušel fyzicky zlikvidovat a málem se mu to podařilo. Zvláštní romantika čtvrti člověka uchvátí. Ve Na ulicích diamantové čtvrti možná zahlédnete i natažený drát, eruv (smíšení, splynutí), který se mimo území Izraele málo uplatňuje. Ten totiž umožňuje symbolické spojení dvorů nebo chodeb města v době sabatu, kdy by bez této hranice nebylo možné přenášet věci ze soukromých prostor na veřejná prostranství a naopak.
Obchod s diamanty však není jen židovskou záležitostí. Podílejí se na něm také Indové, ale ti v Antverpách obývají luxusní sídla, neboť oni, na rozdíl od Židů, své bohatství nehodlají skrývat. A tak se v Antverpách střídá bohatství skryté s bohatstvím okázale předváděným. Pokud si budete chtít koupit diamant, můžete se spolehnout, že diskrétnost bude zachována. Nikdo se nebude vyptávat na původ peněz ani na jméno. Všichni kupci diamantů, kteří chtějí zůstat v anonymitě, se v Antverpách podepisují jako don Pedro. Aspoň donedávna to tak v diamantové čtvrti chodilo.
V sousedství diamantové čtvrti a poblíž hlavního nádraží také leží zoologická zahrada, čímž je originalita tohoto místa dovršena: zvuky jedoucích vlaků, třpyt diamantů, „plesání k Boží radosti“ v černých kabátech a hlasy exotických zvířat. Kde jinde se najde tak paradoxní sousedství?
Antverpy jsou však také městem módy. Od letošního roku mají v Rubensově městě nejen nové muzeum diamantů, ale od září je v renovované historické budově v centru města otevřeno i muzeum módy. Také tam míří početné výpravy turistů, neboť talent dobře se oblékat a vůbec „vypadat“ patří k uměním, které toto město dokonale ovládá.
K pozoruhodnostem Antverp patří i Tančící dům Josephiny Bakerové. Tato zpěvačka, tanečnice a herečka byla považována za jeden z největších erotických symbolů minulého století. Je příznačné, že její exotický dům stojí v centru volnomyšlenkářských Antverp na břehu řeky Šeldy a ne na pařížském břehu Seiny.
Postavit dům, který by byl inspirovaný pohybem krásného těla této černé Venuše, chtěli už dva významní architekti: Le Corbussier a Adolf Loos. Nicméně až v roce 1985 architekt Bob van Reeth postavil dům, jehož tvary mají být poctou tanci Josephiny Bakerové. Tato budova na rohu ulice je do městské krajiny situována podobně jako Tančící dům v Praze. Na pravoúhlé dispozici domu „tančí“ oblé prvky a okna dynamizují fasádu domu, kterou tvoří v prudkém rytmu střídající se tmavé a bílé pruhy. To střídání pruhů evokuje představu zebry. Geometrické zebry. Nejen Praha má tedy svůj Tančící dům. Na střeše antverpského Tančícího domu se objevují nautické (námořní) prvky. Nautická inspirace však byla typická i pro pražskou předválečnou moderní architekturu. Například na pražských domech Jaromíra Krejcara byla zábradlí ze zámořských parníků. Zábradlí z mořských plavidel jsou také na střeše antverpského Tančícího domu. Koho by napadlo, že Prahu s Antverpami mohou spojovat i tančící domy a zábradlí se zámořskými parníky? I taková poznání přinášejí netradiční cesty městem.