Školy a školáci Indie

Této bohyni je přinášena oběť při slavnostním obřadu nazývaném ‘Křída v ruce’, jenž se koná při oslavě nástupu čtyř až pětiletého chlapce do školy, a to v den určený astrologem. Tehdy slavnostně oděný předškoláček usedne v otcově náruči na nízkou obřadní stoličku a pod vedením dospělého se pokouší křídou obtáhnout na tabulce počáteční písmena abecedy. Bezstarostné dětství tímto skončilo, je odstartována nelehká dráha školáka. Teď už může pomoci pouze Sarasvatí!
Indická vzdělanost má prastarou tradici. V 2. tisíciletí př. n. l. pronikaly na území Indie Árijové, jejichž posvátné knihy vědění, Védy, se staly ústřední součástí hinduismu. Vědění, a tedy i výchova a vzdělávání bylo v této staroindické společnosti doménou kněží. Veškeré vědomosti se přenášely pouze ústně. Tradovalo se, že v indickém vlhkém podnebí je ústní podání tím nejjistějším způsobem zachování odkazu minulosti. Vše totiž podléhá plísni, tlení, hnilobě a hmyzu, jen žákova hlava je jistota. Tradiční indická výuka tedy zestručnila texty na minimum, aby odlehčila již tak silně zatěžované paměti. Pro přednes hymnů byly navíc stanoveny pevné zákonitosti, a tak se stalo, že texty svěřené fenomenální paměti mnoha generací se nám dochovaly v původní podobě dodnes. Hlavním vyjadřovacím prostředkem vzdělanců byl sánskrt, dávný příbuzný evropských jazyků, který má údajně téměř dokonalou stavbu. Dnes je používán jako jazyk staroindické literatury a vědy. K dorozumívání se používá výjimečně, je to tedy v podstatě mrtvý jazyk, podobně jako latina. V systému vzdělávání se od základní teologie postupně oddělovaly jednotlivé vědní disciplíny. Velmi významnou staroindickou vědou byla například matematika. Právě staří Indové zavedli nulu do číselného i do grafického systému, který jsme v Evropě mylně přejali pod názvem arabské číslice. Ze staré Indie pochází také desetinný systém. A již v raném středověku indičtí matematici používali soustavu druhých a třetích odmocnin i kvadratické rovnice.Významné objevy byly dosaženy i ve staroindickém lékařství. Například zásady prevence nemocí, hygieny a životosprávy dosáhly úrovně, jež nebyla evropským zdravotnictvím předstižena až do doby novověku. Vzdělání bylo ovšem výsadou, které se v klasické době nedostalo zdaleka všem. Právo na výuku měli zpravidla jen příslušníci nejvyšší kasty, brahmáni. Nezastupitelnou úlohu při vzdělávání hrál vždy učitel – guru. Biologický otec se zasloužil o narození fyzické, duchovní otec – guru, o zrození duchovní. V hinduistické společnosti se tedy mluvilo o dvojzrozencích. Malý brahmán se mohl začít vzdělávat až po slavnostním obřadu, kdy mu byla přidělena posvátná šňůra, tzv. paita. Obřad zvaný Upanajana, neboli uvedení do vědění, je složitý a nákladný. Pro chlapce není nijak zvlášť příjemný, neboť jeho součástí je řada přísných omezení, při kterých musí dítě dokázat sebeovládání. Tradiční obřad se zachoval v poněkud zjednodušené podobě až do dnešní doby.
V době zlatého věku indické vědy a kultury, tedy ve 4. stol., za vlády dynastie Guptovců, potřebovala prosperující společnost větší množství vzdělaných lidí. Důsledkem tohoto tlaku byl vznik nových forem hromadného vyučování. První univerzity se sice zřizovaly, i když zcela výjimečně, již na přelomu letopočtu, ale v Guptovské době bylo založeno univerzit hned několik.Vyučovaly se tam vedle filozofie hinduismu a buddhismu i obory světské jako architektura, astronomie, zootechnika, gramatika, lékařství, matematika, agronomie a krásná umění. Největší proslulosti dosáhla univerzita v Nálandě, ve státě Bihár, kam byli přijímáni pouze studenti, kteří již absolvovali výuku na jiné univerzitě…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 12/2002

Další informace o Indii naleznet zde: http://www.sopka.cz

Shopping Cart