Kroměříž

Kroměříž zažila během historie, tak jako každé starobylé město, světlé i pochmurné, bohaté i hubené doby. Měnila se vrchnost, období budování střídaly války, požáry a přestavby.
Na existenci prastaré osady poprvé upozorňuje písemná zmínka v roce 1107. Ještě na počátku 12. století prodal kníže Ota svou državu olomouckému biskupu Janovi II., a tato změna majitele předznamenala celou kroměřížskou budoucnost, protože se časem stala rezidencí olomouckých biskupů. O povýšení trhové vsi na město se zasloužil ve 2. polovině 13. století věrný stoupenec krále Přemysla Otakara II., biskup Bruno ze Schaumburku, který zde také vybudoval raně gotický hrad, obkroužil Kroměříž hradbami a založil chrám. Jeho nástupce, Dětřich z Hradce, v péči o biskupské sídlo pokračoval – měšťané jeho zásluhou získali mnohá práva: trhové, jarmarečné, mílové, várečné a právo vybírat mýtné. Za dalších 120 let všechna privilegia potvrdil král Václav IV., a navíc jim udělil ještě další.
V době husitství se město stalo svědkem prudkých šarvátek, v nichž proti sobě stály dvě významné postavy: populární moravský husita Jan Tovačovský z Cimburka a olomoucký biskup Jan Železný. V rukou kališnické církve Kroměříž zůstala až do přelomu 15. a 16. století, kdy moc opět přebrali olomoučtí biskupové. Postupná obnova hospodářství a zpětná rekatolizace se jim dařila, ale v době, kdy jejich úsilí začalo nést výsledky, byl hospodářský rozvoj přerušen třicetiletou válkou. Drancování a morová epidemie v polovině 17. století byly tečkou za všeobecným úpadkem města.
Půvabné moravské město sehrálo důležitou roli i v revolučním roce 1848. V místním zámku se konalo historické zasedání rakouského ústavodárného sněmu, známé v dějinách jako kroměřížský sněm. Probíhal více než půl roku a bylo na něm mimo jiné zrušeno i poddanství. Na tomto celorakouském zasedání také vystoupily známé osobnosti reprezentující český národní život, jako například F. Palacký, J. K. Tyl, K. H. Borovský a F. Rieger. Jejich vystoupení se stala impulsem pro české národní sebeuvědomování a ovlivnilo i život v samotné Kroměříži: v roce 1887 si stoupl do čela místní radnice poprvé český starosta, jako jeden z prvních na Moravě. Rozmach českého kulturního života už nebyl k zastavení. Prestižní záležitostí Kroměříže se stala stavba českého gymnázia. Cíle – trumfnout německou reálku – bylo v roce 1890 dosaženo. V této době nového rozmachu se také začalo městu říkat hanácké Atény. Kroměříž se ve svém dalším rozvoji nebránila ani pronikání vlivu moderních architektonických stylů z počátku 20. století, ať už šlo o secesi nebo pozdější funkcionalismus.
Dvě kruté světové války zanechaly ve městě, v duších obyvatel i na stránkách místních kronik – stejně jako všude jinde – spoustu nepěkných zkušeností. Hrdost na minulost se však nevytratila, což potvrdila i velkolepá, velmi úspěšná výstava nazvaná 100 let českého národního života, kterou kroměřížští připravili v roce 1948. Doba budování rajské socialistické budoucnosti město, bohudík, nijak zvlášť nepoznamenala. Uprostřed náměstí nevyrostlo žádné betonové obchodní centrum hyzdící spoustu méně šťastných měst, a tak i v době smutné šedi a uniformity byla Kroměříž vznešeným historickým klenotem. Vždy zde bývalo patrné bohatství, vkus a zájem církevních správců na okázalé kráse arcibiskupského centra. Ale v posledních letech se vyloupla jako skutečná perla. Zmizely zubu času obětované omítky, které nahradily čerstvé pastelové fasády. Státní nenápadité obchody přešly do rukou nových majitelů, kteří lépe vědí, čím přitáhnout pozornost kupujících. A najít si restauraci podle svého gusta už není problém. Všude je čisto a klid – ale možná až trochu příliš… Kroměříž, hrdá na rodáka Maxe Švabinského i na své mezinárodní hudební festivaly, by asi měla myslet také na běžné prázdninové turisty, pro které duchovní potrava nemusí být tak úplně nepostradatelnou. Chtějí se hlavně pobavit a něco zajímavého si koupit. V historických centrech některých našich měst prožívají velkou renesanci různé trhy, ukázky starých řemesel, rytířské souboje, Bílé paní na nočních zámcích, stará hudba a tanec – to vše ke spokojenosti návštěvníků a užitku města. Je proto velká škoda, že červencoví turisté, sedící v sobotu v ‘zahrádce’ před kroměřížským hotelem, sledují při popíjení kávy jen liduprázdné náměstí.

Také díky zahradám…
Květná zahrada s letohrádkem Město plné výstavných domů s krásnými štuky. Reprezentativní zámek s bohatou knihovnou a ohromující obrazárnou. Biskupská mincovna. To však není všechno. Stejným, ba možná i větším magnetem pro návštěvníky a odborníky jsou dvě zahrady – Podzámecká a Květná. Především díky nim se může Kroměříž pyšnit od roku 1998 zápisem do seznamu UNESCO.
Podzámecká zahrada už svým názvem prozrazuje sousedství se šlechtickým sídlem. I když výraz ‘zahrada’ v tomto případě nelze chápat v obecném smyslu slova. Má totiž rozlohu 64 hektarů a větší část se tváří jako původní kus přírody. Toto rozsáhlé území prošlo během staletí velkým tematickým vývojem. Založení zahrady spadá do počátku 16. století, kdy sloužila nejen jako okrasná, ale i užitková zemědělská plocha. Renesanční doba kázala architektonické řešení s přesnými geometrickými tvary a 17. století si oblíbilo barokní zdobnost s typickými sochami a ornamentálními záhony, jež tvořily nízké stříhané keře a květiny. Konec 18. století přinesl uvolnění ve stylu romantických parků. K zámku byla přistavěna lodžie s arkádami a zahrada se začala rozšiřovat. Vznikl nejen takzvaný Dlouhý rybník a kanál, ale i několik drobnějších staveb, z nichž mnohé zachycují už jen dobové obrázky.
Devatenácté století přišlo v zahradnické architektuře s dalším výtvarným názorem. Módní vlnou se stal anglický romantismus, a tak park absolvoval poslední rozsáhlou přestavbu v duchu přírodně krajinářském. Prostor zaplnily nové stavby (např. Čínský pavilon, Pompejánská kolonáda), další sochy, lavičky, fontány a můstky přes vodu. Návštěvníci zde našli dokonce i vzorový vesnický dvůr s chlévy a dobytkem. Dnes zahrada láká nejen k příjemným procházkám, k posezení s občerstvením pod košatými stromy, ale nabízí i prohlídku malé zoologické zahrady. Množství procházejících se i posedávajících návštěvníků, ať to jsou rodiny s kočárky, pobíhající děti, zamilované dvojce, tatínkové u piva či naparáděné babičky, napovídá, že Podzámecká zahrada je ve slunečných dnech tím pravým, zalidněným centrem města.
Druhým příkladem zahradnického umu je asi jeden kilometr vzdálený Libosad nebo také Květná zahrada. O zřízení tohoto unikátu se zasloužil již zmíněný Karel Lichtenstein, který skupováním pozemků na místě bývalé štěpnice získal prostor pro vskutku odvážné dílo. Raně barokní zahrada s manýristickými prvky nemá u nás obdoby. Na rozdíl od Podzámecké zahrady, která si užila množství přestaveb, zdejší Libosad, inspirovaný italským stylem, zůstal téměř beze změny – což dokládají zachované dobové grafiky. Tato unikátní ukázka zahradního manýrismu, stylu, jenž se prosazoval v době přechodu renesance k baroku, zaujímá rozlohu deseti hektarů.
Západní stranu lemuje téměř 240 m dlouhá galerie se 44 výklenky, v nichž stojí sochy z antické mytologie od neznámého autora. Sochařské výtvory zdobí také dvě objemné kamenné kašny. Obdélníková zahrada je diagonálně členěná. Část bližší ke kolonádě pokrývá geometricky rozvržená květinová výzdoba, další prostor zaujímají dva labyrinty, tvořené zastřihovanými stromy. Při bloudění zahradou uvidíte umělé pahorky, bývalé jezírko a blíže nespecifikovatelné plochy – to vše mělo návštěvníkovi poskytnout odpočinek i pobavení. Bohužel, i zde se projevuje známá bolest většiny hodnotných památek: rozlehlé prostory pohlcující spousty peněz a nekonečné hodiny lidské práce. Stromy a keře tvořící zelené stěny by chtěly razantně upravit. Zpustlý Jahodový kopeček čeká na osázení, loučka s přerostlou trávou by chtěla posekat. „Nejsou lidi,“ povzdechne si paní u vchodu do velkého skleníku, nebo spíše botanické zahrady s tropickými rostlinami, u níž si lze zakoupit například malý banánovník nebo kávovník na památku.
Celkový dojem z návštěvy Libosadu je přesto mimořádný. I když sem návštěvníci směřují hlavně kvůli proslulé kolonádě se sochami a oáze klidu mezi květinami, neměli by si nechat uniknout ani místní raritu. V centrálním letohrádku s kopulí, jehož strop pokrývají krásné fresky, je vystaveno Foucaultovo kyvadlo. Tímto volně zavěšeným závažím dokazoval vědec roku 1851v Paříži otáčení naší planety. Byl to první přímý důkaz o rotaci Země.

Zámek plný pokladů
Kašna Tritonů Kroměřížský zámek, nepřehlédnutelná městská dominanta, prošel mnoha přestavbami. Z původního románského dvorce se stal gotický hrad, poté přišly renesanční změny, až zde nakonec stojí barokní zámek – od té doby bez větších úprav. Velkolepá stavba má určitě co nabídnout. Dokonce i muži, často znaveni elánem svých kulturychtivých manželek, ocení například obrovský Sněmovní sál, pojmenovaný tak po známém kroměřížském zasedání v roce 1848. Při pohledu vzhůru na strop pokrytý malovanými plátny se tají dech a točí hlava. Po požáru v roce 1752 zde totiž zmizela dvě patra, která již nebyla nahrazena. Během sledování nadměrného Paridova soudu nebo Pelleovy svatby trochu bolí za krkem.
K vůbec nejcennějším nástropním malbám pozdního baroka však patří výzdoba z poloviny 18. století v Manském sálu, kde dvakrát ročně zasedal soud. Malby oslavující biskupství a vynikající štukatérské a řezbářské práce vytvářejí z tohoto sálu dokonalou syntézu umění a řemeslnické dovednosti. V některých dnech letní sezóny oživují prohlídku děti, které v barokních oděvech předvedou za reprodukovaného hudebního doprovodu dobové zámecké tance.
Kromě krásných fresek a interiérového vybavení stojí určitě za pozornost také obrazárna. Galerijní sbírka, pyšnící se takovými jmény jako je P. Veronese, A. van Dyck, Tizian nebo L. Cranach, patří k nejcennějším kolekcím našich zámků. Bez povšimnutí by neměl návštěvník pominout ani působivou salla terenu, přízemní místnost otevřenou do zahrady. Barokní štuky, mozaiková výzdoba a dvě boční umělé – dovedně nasvícené – jeskyně působí velmi netradičně a tajemně.

Nejen kulturou živ je člověk…
Velkou mezerou v poznání Kroměříže by bylo opomenutí arcibiskupských sklepů, založených zmiňovaným biskupem Brunem ze Schaumburku. Hned poté, co nechal postavit hrad, kostel a opevnění, přišly v roce 1266 na řadu vinné sklepy. O 80 let později byly ještě rozšířeny a král Karel IV. jim udělil výsadu vyrábět mešní víno. Tyto zajímavé prostory lze navštívit, pokud se sejde alespoň pět zájemců, což není v sezóně zase tak velký problém. Milovníci vína si mohou ke vstupnému přikoupit (a udělá to téměř každý) také ochutnávku dvou bílých a dvou červených vín z místní produkce, která probíhá přímo ve sklepení, a to na velmi studených židlích. Už sám fakt, že průvodkyně přijde v létě v roláku a bundě, by měl být pro potencionální vinné ochutnávače dostatečnou výstrahou, aby se do sklepů teple vybavili. Podzemí v hloubce sedmi metrů má stálou teplotu 9 – 11°C, což je ideální prostředí pro uchování čistě přírodních mešních vín – nepřislazovaných a bez chemických přísad. Stěny jsou pokryty vrstvou černé ušlechtilé plísně, která zde udržuje potřebnou vlhkost. Řady dřevěných sudů pojmou většinou 4000 litrů vína, ale najdeme zde také druhý největší sud u nás, který ve svém kulatém těle skrývá 19 100 litrů báječného moku. Při zajímavém výkladu se hosté dozvědí, že výroba sudů je velká věda, například že se jejich spodní část vyrábí ze dřeva severní strany stromu, kde jsou letokruhy hustější, a materiál je proto mnohem pevnější a odolnější.
Dvě třetiny vyrobeného vína jsou určeny pro církevní účely. Větší množství produkce činí víno bíle, a to z velmi prozaického důvodu: kněz při bohoslužbách a církevních slavnostech po vypití vína obřadně vytírá číši ozdobnou štolou. A červené víno, jak je každému dobře známo, se dá velmi těžko vyprat. Na běžné návštěvníky však zbude ještě vína dost a dost. Po návštěvě sklepů málokdo odolá malému obchůdku u vchodu. Vína různých odrůd, ročníků i cen, dárkové krabice, sklo, keramické nádobky a jiné doplňky nezůstávají bez povšimnutí.
Kdo si koupí láhev, uloží ji a odolá předčasnému otevření, může pak třeba nyní, v čase nejkrásnějších svátků roku, zastavit svůj předvánoční shon. Příjemné bude usednout v teple svého domova, nalít si vínečko bílé či rudé, pocházející ze sklepů s více než sedmisetletou tradicí, a přitom zavzpomínat na letní návštěvu překrásné Kroměříže.

Hledáte ubytování v Kroměříži nebo okolí? Najdete je na: http://www.travelguide.cz

Text HANA SKÁLOVÁ

Foto IVAN TICHÝ
Shopping Cart