Apulií na kole
K poznávání Apulie se dá využít i kolo. Cyklostezky vedou přírodními parky v Garganu i v Horní Murgii (Alta Murgia), směřují k historickým památkám i do vesniček, kde se zdánlivě zastavil čas.
Naše cesta začala v Bari, odkud nás regionální vlak dovezl do 22 km vzdáleného Bitonta, jemuž se podle množství olivovníkových sadů v okolí přezdívá „město oliv“. Jeho nejpozoruhodnější památkou je bezesporu románská katedrála sv. Valentina z 12. stol., jedna z nejkrásnějších románských církevních staveb v Itálii. Její architektura byla ovlivněna bazilikou sv. Mikuláše v Bari. V interiéru si určitě nezapomeňte prohlédnout kryptu s pozůstatky starších kostelů, které stály v tomto místě. Byla zde objevena mozaika gryfa z 11. stol., stvoření s tělem lva a hlavou orla, které se ve své době používalo k symbolickému vyjádření lidské a božské podstaty Krista. Za pozornost stojí rovněž nádherně zdobená mramorová kazatelna z roku 1229 stojící dnes na pravé straně hlavní lodi. Zábradlí schodiště zdobí galerie štaufských císařů, pulpit nese symbolický pták, který je kombinací štaufského orla a nesmrtelného fénixe.
Mezi mandloněmi a olivovníky pokračujeme z Bitonta do 15 km vzdáleného města Ruvo di Puglia. Tamní katedrála Nanebevzetí Panny Marie je dalším z apulijských architektonických skvostů. V jejím západním průčelí ohromí nádherné rozetové okno s 12 sloupky. Nad ním je tajemná sedící postava, nejčastěji ztotožňovaná s místním vládcem Robertem II. di Bassavilla, hrabětem z Conversana a Loretella, který spolu se zdejším biskupem Danielem rozhodl ve 12. stol. o stavbě katedrály a také ji financoval.
Ruvo je známé výrobou keramiky, ale také významnými starověkými archeologickými nálezy v okolí. Jejich ukázku najdeme v historickém centru v paláci rodiny Jatta. Původně rodinná sbírka založená archeologem Giovannim Jattou na začátku 19. stol. byla později prodána státu a tvoří dnes Národní archeologické muzeum Jatta. Ve čtyřech sálech je vystaveno několik stovek váz a dalších nádob ze 7.–4. stol. př. n. l., fragmenty římských nápisů, různé kovové předměty a četné další artefakty. Nejcennějším exponátem je tzv. Talóova váza z 5. stol. př. n. l. pojmenovaná podle mytického obra Talóa, který je na ní vymalován.
Po Via Vittorio Veneto, hlavní ulici historického centra, opouštíme Ruvo a pokračujeme téměř opuštěnou krasovou krajinou Národního parku Horní Murgia (Parco Nazionale dellʼAlta Murgia). Okolní scenerie se prakticky nemění: kamenné zídky, vinice a olivovníkové háje, ticho narušuje pouze kakofonie hmyzího cvrkotu. Po několika kilometrech začínáme mírně stoupat k našemu dalšímu cíli, který již z dálky vidíme před sebou. Čeká na nás „kamenná koruna Apulie“, hrad Castel del Monte. Ve 40. letech 13. stol. ho nechal postavit římský císař Fridrich II. Štaufský. Z českých dějin ho známe především jako panovníka, který v roce 1212 vydal Zlatou bulu sicilskou, v níž zaručil svému spojenci Přemyslu Otakarovi I. dědičné užívání královského titulu pro české panovníky. Fridrich II. byl ale také králem sicilským a celá Apulie byla tehdy součástí Sicilského království. Císař byl do přípravy plánů na výstavbu pozoruhodné pevnosti osobně zapojen. Díky dokonalým tvarům, harmonické kombinaci prvků z různých kultur a tajemné atmosféře je hrad jedinečným dílem. Do stavby je rafinovaně zakomponována složitá matematická a astrologická symbolika. Osmiboký hrad skrývá mnoho tajemství a dodnes není úplně jasné, k čemu měl vlastně sloužit. Ve středověku se zde rozkládala královská obora, takže je možné, že se využíval jako lovecký „letohrádek“. Možná byl ale také místem, kde se setkávali různí učenci. Vzdělaný císař byl oslnivou a brilantní osobností, sám proslul jako autor galantní poezie, napsal také knihu o sokolnictví, v níž se dotkl různých aspektů ornitologie. Toto dílo bylo ve své době velmi oceňováno. Z hlediska odborného a metodického šlo o dílo novátorské, protože – na rozdíl od tehdejších zvyklostí – nevycházelo pouze z dosavadních poznatků a disputace nad nimi, ale velký důraz kladlo i na vlastní pozorování a zkušenosti.
Po zastávce na hradě opět nasedáme na kola a míříme k dalšímu cíli, 18 km vzdálenému městu Andrie. Šlape se příjemně, jedeme z kopce. Císař Fridrich II. Andrii miloval a měl k tomu dobrý důvod. Zatímco jiná města se od něj během jeho křížových výprav do Svaté země odvrátila, obyvatelé Andrie stáli neochvějně při něm. Katedrálu Nanebevzetí Panny Marie s mohutnou zvonicí nechal postavit na přelomu 11. a 12. stol. normanský vůdce Godefroi de Hauteville. V její kryptě jsou pohřbeny dvě ze čtyř manželek Fridricha II., Jolanda Jeruzalémská a Isabela Anglická.
Dusot koňských kopyt, rytíři v brnění, štíty s erby, vlaječky, blýskající se meče a kopí, výkřiky a povzbuzování… Po 11 km jízdy jsme dorazili z Andrie do Barletty a ocitli se přímo uprostřed středověkého klání. Právě se koná Disfida di Barletta, každoroční připomínka proslulého souboje italských a francouzských rytířů, který se odehrál nedaleko od města v roce 1503. Jako v minulosti často, i v tomto případě stála na počátku bitky pitka, kterou připomínají v hospodě Cantina della Disfida ve starém městě. Podle tradice francouzský rytíř Charles de la Motte vypil hodně vína a zpochybnil odvahu a statečnost Italů, kteří tehdy bojovali proti Francouzům s mocným spojencem, španělskou armádou, po boku. Výsledkem byl souboj třinácti italských rytířů, které vedl Ettore Fieramosca, s třinácti Francouzi v čele s Charlesem de la Motte. Italové tehdy zvítězili a v zábavných pokračováních tohoto souboje vítězí dodnes…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Apulie