Aquatis
Když se řekne „veřejné akvárium“, představí si většina lidí nějakou obří nádrž se žraloky a rejnoky, kterou prochází tunel, a k tomu menší nádrže s pestrobarevnými korálovými rybami ve stylu Nema a Dory – ve všech případech nádrže mořské, jež se všeobecně považují pro laickou veřejnost za atraktivnější. V akváriu-viváriu Aquatis v Lausanne se úspěšně rozhodli přesvědčit návštěvníky, že i sladkovodní nádrže a jejich obyvatelé mohou být atraktivní, zábavní a nabízet spoustu zajímavostí. A i ten tunel tam dokonce mají.
První myšlenka na vybudování velkého veřejného akvária v Lausanne, založeného na sladkovodních nádržích a didakticky pojatého, vznikla už v roce 2000. Postupně se různě vyvíjela a upravovala, významný moment nastal v roce 2009, kdy se rozhodla do projektu vstoupit hotelová a lázeňská skupina BOAS, která se stala jeho majoritním akcionářem. Další úprava koncepce následovala po uzavření dohody s končícím lausannským viváriem o tom, že se nové zařízení postará o většinu jeho obyvatel. Nakonec bylo rozhodnuto, že pod jménem Aquatis vznikne komplex tvořený veřejným akváriem-viváriem, hotelem a kongresovým centrem. V jeho těsném sousedství bylo vybudováno P+R parkoviště a stanice linky M2 lausannského metra je prakticky v suterénu akvária. Jako první byl otevřen na jaře 2015 hotel s konferenčním centrem, akvárium-vivárium následovalo o dva a půl roku později.
Budova akvária-vivária upoutá už zvenčí. Její dvě patra mají kruhový tvar a jsou obloženy asi 100 000 destičkami z eloxovaného hliníku, které se pohybují, což vyvolává dojem odrazů na vodní hladině rozpohybované větrem, případně evokuje představu rybích šupin. Vlastní expozice je umístěna právě v těchto dvou patrech, zatímco přízemí je vyhrazeno pokladnám, obchodu se suvenýry a restauraci.
Začněme suchou řečí statistiky. Akvárium-vivárium nabízí na ploše 3500 m2 celkem 46 akvárií, terárií a vivárií, v nichž žije zhruba 10 000 ryb a 100 plazů či obojživelníků z 20 různých ekosystémů na pěti kontinentech. Celkový objem vody v nádržích činí 2 mil. l, z čehož asi polovina připadá na největší nádrž vybudovanou na výšku obou pater. K této základní charakteristice musíme dodat ještě jednu, čísly nezachytitelnou. Aquatis není jen veřejné akvárium a terárium, nýbrž také velmi živoucí „muzeum vody“, jak ho označil jeden ze švýcarských deníků. Anebo dejme slovo ředitelce Aquatisu, Angélique Vallée-Sygutové, která sem přešla z pozice projektové vedoucí známého Oceánografického muzea v Monaku: „Nejde čistě o muzeum, akvárium, vivárium nebo zoo. Aquatis chce pomocí moderní scénografie zprostředkovat návštěvníkům vědomosti, a proto také záměrně představuje velké množství zvířat.“ Doplňuje ji jeden z autorů původní myšlenky, francouzský biolog a specialista na akvakultury Frédéric Pitaval: „Sladká voda je jedním z nejdůležitějších přírodních zdrojů, přitom ale je nejméně chráněná.“ Proto chce Aquatis předvést obrovskou rozmanitost obyvatel sladkých vod, ale také křehkost jejich ekosystémů, upozornit na problémy změny klimatu, tání ledovců, znečišťování a stálého ohrožení přirozeného prostředí vodních organismů. Jednou složkou vzdělávací stránky expozice jsou popisky u každé nádrže – na dotykových obrazovkách si je lze zobrazit ve třech jazycích, francouzštině, němčině nebo angličtině, nejprve přehled národních a vědeckých názvů s obrázkem příslušného druhu a po dalším dotyku pak u každého druhu podrobné informace. Druhou složku představují panely s texty a fotografiemi, filmové projekce a další prvky rozmístěné po celé prohlídkové trase.
Celé první patro je věnováno Evropě reprezentované, vzhledem k místu, kde se nacházíme, zcela logicky, řekou Rhônou, jež protéká Ženevským jezerem. Je tu představena od svého pramene na Rhônském ledovci ve švýcarském kantonu Wallis až po ústí do Středozemního moře ve francouzské oblasti Camargue. Celá expozice tak začíná stylizovanou ledovcovou jeskyní, kde se návštěvníci poprvé setkají s dost hojně používaným instalačním prvkem, totiž zrcadly zasazenými do podlahy. Zatímco zde zrcadla zvyšují efekt „ledovcového“ prostředí, jinde zajímavě odrážejí fotografie umístěné na stropě nebo prostorové instalace pod stropem, jichž by si jinak méně pozorný návštěvník ani nemusel všimnout. Neobvyklé použití zrcadel má i jedno drobné úskalí, na které v prvním sále upozorňuje zvláštní tabulka, byť z praktického hlediska poněkud pozdě – doporučuje totiž ženám, aby do expozice nevstupovaly v sukních nebo si alespoň dávaly na zrcadla pozor.
První akvárium obývá několik zástupců lososovitých ryb typických pro horské řeky a vedle si lze spustit projekci, v níž se vysvětluje, jak se na Zemi po miliony let střídaly cykly tepla a chladu. A takhle to pokračuje dál po toku řeky, přes sekce Jezero a Řeka až po Deltu s dvěma velkými otevřenými nádržemi, z nichž jedna představuje kanál v Camargue a druhá obyvatele pobřežních vod Středozemního moře (jedna z mála výjimek s mořsk…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Ženevské jezero