Středověký hrad na malém ostrůvku spojeném s pevninou romantickým kamenným mostem býval nedobytnou pevností. Je z něj nádherný výhled na celý Neapolský záliv, ale neméně pozoruhodná je i minulost obřího, do skály vytesaného komplexu s kostely, kláštery, vězením, muzeem a hrůzu budícím „hřbitovem“ klarisek.
Aragonský hrad, symbol Ischie, se na skalnatém ostrůvku vulkanického původu vypíná do výše 115 m. S jeho nezaměnitelnou siluetou se návštěvníci setkávají ještě dřív, než vstoupí na ostrov. Ať už připlouvají z Neapole nebo Pozzuoli, první co z Ischie v dálce spatří, je Castello Aragonese.
Po zaplacení 10 eur lze nahoru buď vyjet moderním výtahem, nebo zvolit pěší stoupání četnými tunely a průchody, ručně vytesanými do skály. Během výstupu můžeme odbočit třeba do Vojenského muzea s oddělením mučících nástrojů. Naturalisticky věrohodné exponáty uřezaných končetin nebo useknutých hlav vyděsí stejně spolehlivě jako temné krypty přilehlého kláštera klarisek Santa Maria della Consolazione. Do kláštera vstupovaly většinou prvorozené dcery z aristokratických rodin, zpravidla proto, aby rodinné dědictví mohlo přejít na prvorozeného syna. Dodnes budí hrůzu a údiv jejich „hřbitov“, který žádným klasickým hřbitovem nebyl. Zemřelé nebo nevyléčitelně nemocné řádové sestry krátce před smrtí byly odnášeny do strohé komory a tam posazeny na kamenné stolice s otvorem uprostřed, které připomínají sedadla na suchých záchodech. Tekutiny vznikající při postupném rozkladu těl byly jímány do zvláštních nádob postavených pod otvory v sedadlech a kosti byly nakonec uloženy v kostnici. Tento morbidní způsob „pohřbívání“ měl zdůraznit naprostou zbytečnost hmotného těla, které je pouhou schránkou pro duši. Stejně hrůzostrašné je i to, že jeptišky včetně novicek se chodily každý den na několik hodin mezi rozkládající se těla svých kolegyň modlit a rozjímat o smrti. V nezdravém prostředí se často nakazily vážnými, někdy i smrtelnými chorobami. Docela šokuj…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kampánie