Arosa – O cestě vlakem do Arosy by bylo snadné napsat, že patří k těm, jež mohou být i cílem. V daném případě by to ale bylo trochu nespravedlivé vůči zážitkům, které nabízí samo toto vysokohorské středisko se svým okolím. Výstižnější je konstatování, že cesta vlakem v tomto případě obohacuje paletu zážitků o jednu nepřehlédnutelnou barvu.
Trať z graubündenského hlavního města Churu do Arosy se začala stavět roku 1912 a do provozu byla uvedena v prosinci 1914. To vše ale tehdy v režii samostatné akciové společnosti, k jejíž fúzi s Rhétskou dráhou došlo až v roce 1942. Důsledkem bylo třeba to, že ještě dalších 55 let poháněl soupravy na trati do Arosy úplně jiný elektrický systém než na všech ostatních tratích. A jedna zvláštnost zůstala dodnes. Nástupiště vlaků do Arosy je vystrčeno před budovu churského nádraží, kompletně odděleno od všech ostatních. Ať jedete do Arosy odkudkoli, a to i po tratích Rhétských drah, v Churu musíte přestoupit. Také slovo nástupiště není úplně výstižné – jak konečná stanice před nádražím, tak následující stanice Chur Altstadt připomínají nejvíc ze všeho tramvajové zastávky. K posílení tohoto dojmu přispívá i kolejiště zalité asfaltem, jenom ty tramvaje jsou poněkud mohutnější, než bývá zvykem.
Tohle by ještě k nějaké zvláštní výjimečnosti zážitku z cesty nestačilo, ale ono to není zdaleka všechno. Z Churu do Arosy je to vzdušnou čarou 15 km, železniční trať měří 25,68 km. Vzhledem k tomu, že mezi cílovými stanicemi musí překonat převýšení 1155 m (!), není to nijak mnoho. A to prosím bez ozubnice, i když má trať v některých úsecích sklon 6 %. Samozřejmě je na ní množství tunelů, mostů a dalších staveb – včetně legendárního Langwieského viaduktu, o kterém píšeme podrobněji na jiném místě tohoto čísla. A železniční část článku uzavřeme konstatováním, že právě Arosa je onou druhou stanicí v síti Rhétských drah, z níž nevedou koleje nikam dál, jak jsme se zmínili v článku o Scuolu.
Přímo u nádraží v Arose stojí dolní stanice kabinové lanovky, která ve dvou úsecích vede na vrchol Weisshornu (2653 m n. m.). To je výzva, které lze jen těžko odolat, zvlášť když to bude cesta ve znamení medvědů. V mezistanici lze cestu (ať už nahoru nebo dolů) přerušit a naprostá většina turistů to udělá. Od roku 2018 je tu totiž otevřena Aroská země medvědů (Arosa Bärenland) – záchranné centrum určené pro medvědy odebrané ze špatných chovatelských podmínek, často s výraznými poruchami chování, které spolupracuje s mezinárodní organizací na ochranu zvířat Vier Pfoten (Čtyři tlapy). Zařízení vybudované na ploše 2,8 ha může komfortně ubytovat až pět medvědů, což je dáno počtem vnitřních ubikací, které jsou vybudovány přímo pod hlavní vyhlídkovou terasou. Zatím se však tento počet ještě nikdy nenaplnil. Venkovní prostorné výběhy v členitém terénu horského svahu jsou dva, ale většinou jsou průchody mezi nimi otevřené, takže zvířata mají k dispozici celý areál.
Úvodní expozice informuje o tom, jak se zacházelo s medvědy v cirkusech nebo u medvědářů, kteří s „tančícím“ medvědem obráželi různé pouti a podobné akce. Představeni tu jsou rovněž obyvatelé Bärenlandu a jejich životní osudy. Jako první sem přišel Napa, kříženec medvěda hnědého a ledního, který jezdil jako „taneční“ medvěd s jedním malým cirkusem v Srbsku. Po zákazu využívání divokých zvířat v cirkusech žil snad až sedm let v miniaturní kleci o ploše 6 m2, kde se nemohl pořádně otočit ani postavit. Po roce života v Arose se u něj, bohužel, začala projevovat epilepsie a za další rok musel být utracen. Od února 2019 tu žijí sourozenci Amelia a Meimo, hnědí medvědi, kteří byli jako mláďata odchyceni ve volné přírodě v Albánii a žili v minizoo u jedné restaurace ve Skadaru v kleci o velikosti 60 m2. Po četných stížnostech hostů a turistů byla minizoo uzavřena a medvědi se dostali do Arosy. Čtvrtým zvířetem v Arose byla ukrajinská cirkusová medvědice Jambolina, jejíž osud se podobal Napovu, i se smutným koncem. Ani ne po roce musela být ze zdravotních důvodů uspána. Ctak má aktuálně dva obyvatele, jež lze pozorovat také z „dobrodružné stezky“, což je soustava osmi vyhlídkových plošin propojených visutými lávkami, jež se za chůze pohupují nad medvědími výběhy…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. Rhétská dráha