Australští papoušci
Uplynuly už více než dvě stovky let od chvíle, kdy kapitán Mathew Flinders, který jako první obeplul celou Austrálii a rozpoznal v ní nový kontinent, nazval neznámou zemi Terra psittacorum – Země papoušků. Přes všechny změny, kterými kontinent od té doby prošel, je toto pojmenování výstižné dodnes. Přesvědčí se o tom každý, kdo se třeba jen na chvíli ocitne na australské půdě. Papoušci tam jsou prostě všude.
Když jsme poprvé vystoupili z letištní haly v Adelaide, křik hejna loriů mnohobarvých byl nepřeslechnutelný. V parku před halou hopsalo po zemi několik kakaduů žlutočečelatých a ze stromů nás zdravili jejich barevnější příbuzní kakaduové růžoví. Připadali jsme si jako ve splněném snu.
Austrálie je pro přírodovědce úchvatný kontinent. Byť její valnou část pokrývají pouště či polopouště a zbytky původních pralesních nebo lesních porostů najdeme jen podél východního pobřeží a na severovýchodě, ptáci v čele s papoušky se s tím překvapivě dokázali vyrovnat. Setkáme se s nimi dokonce v nehostinném vnitrozemí, kde celé měsíce neprší. Vodní zdroje si tam přesto dokážou najít, ať už přírodní, nebo třeba v podobě napajedel pro ovce. Kolem nevysychajících zdrojů vody se shromažďují papoušci a další ptáci několikrát za den v tisícihlavých hejnech. A pokud i tyto zdroje vyschnou, ptáci migrují do míst, kde vodu najdou.
Jedinečná jsou přizpůsobení některých druhů z pouštních oblastí, například i toho nejobyčejnějšího, andulky vlnkované. V době sucha hledají ptáci na zemi suchá semena travin a rozhodně nemají na růžích ustláno. Jakmile zaprší, vše se změní. Andulky i další ptáci vědí, že mají jen pár týdnů, aby situaci využili. Okamžitě hledají vhodné hnízdní dutiny, snášejí vajíčka, odchovávají mláďata. Proč tak spěchají? Protože na déšť reaguje celá příroda. Poušť vykvete, zkrásní a záhy se objeví první dozrávající semena. Právě včas, aby rodičovské páry měly dostatek potravy pro svá mláďata. Mladé andulky vyletují z hnízd v čase hojnosti.
Pokud zaprší v krátkém sledu několikrát, může se dokonce objevit zcela nečekané chování. Andulky, podobně jako třeba drobní astrildi zebřičky pestré, se rozmnoží opakovaně. A do hnízdění se dokonce zapojí i nedávno narozená mláďata. V těchto extrémních situacích se mohou rozmnožovat již ptáci ve věku kolem 3-4 měsíců.
Po skončení hnízdění se hejna andulek rozrostou leckdy do obrovských počtů, u některých napajedel byla pozorována statisícová srocení. V době sucha, které pak vždy na dlouhou dobu následuje, však mnoho andulek a dalších pouštních ptáků uhyne, aby se ti zbylí při následujících deštích znovu pustili do záchrany svého druhu.
Asi nejznámějšími australskými papoušky jsou kakaduové. Setkáte se s nimi téměř všude mimo pouště, v mnoha druzích a barvách – od bílé přes růžovou až po černou. Jsou hlasití, nápadní, důvěřiví, zvláště ve městech před lidmi neprojevují ani špetku strachu. Létají na balkony, na krmítka, v parcích je lidé krmí jako u nás holuby. Kakaduů je v některých oblastech tolik, že způsobují významné škody na ovoci i na polních plodinách, hlavně na kukuřici a dalších obilninách. Farmáři tak s povolením odpovědných úřadů přistupují k – z našeho pohledu – krutému řešení. Kakaduy střílejí. A to včetně těch, za které u nás chovatelé nabízejí šestimístné částky a prakticky se nedají sehnat. Někoho napadne, proč se tak žádaní papoušci nepochytají a neodvezou – vždyť by za ně mohla Austrálie dostat spoustu peněz! Australské zákony však jsou nekompromisní – již desítky let jsou vývozy veškerých ptáků ze země zakázané.
Není snadné určit, který druh kakadua je v Austrálii nejběžnější. V jedné části to může být kakadu růžový, v jiné zase kakadu žlutočečelatý neb…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Austrálie