Nejlevnější způsob, jak se dostat do Finska, je přesun z estonského Tallinu do Helsinek trajektem. Estonci a Finové jsou jazykoví příbuzní. Obyvatelé Helsinek jezdí do Tallinu o víkendu asi tak jako Pražáci do Jevan nebo Černošic. Neboť upřímně řečeno, Tallin, prošpikován hospůdkami, je krásnějším městem než Helsinky.
Pokud chcete strávit ve Finsku několik dnů a máte možnost volby, doporučuji návštěvu Helsinek plánovat na neděli. Parkování v centru města je v pracovní dny drahé. V neděli je však po celých Helsinkách parkování zadarmo. Nezapomeňte si vzít papírové parkovací hodiny, neboť v malých městech je parkování zpravidla bezplatné, avšak s parkovacími hodinami.
Svérázný způsob řízení v Pobaltí lze nazvat jako jízdu zeměmi „zvlčilého kapitalismu“. Již při výjezdu z trajektu ve finské metropoli zjistíte, že jste přijeli do jiného světa. Řidiči jsou ohleduplní, nikam nespěchají, dávají přednost chodcům i vozidlům. Tam, kde je omezení rychlosti, bez reptání limit dodržují. I na dálničním okruhu kolem Helsinek jsou úseky s omezením rychlosti na 60 km/h a nikdo nejede rychleji. Možná, že nejde o dobrovolnou sebekázeň, ale o výsledek toho, že po zemi je velké množství kamerových systémů kontrolujících dodržování rychlosti.
Dopravní značky mají ve Finsku základní barvu žlutou, orámování je červené. Na silnicích jich je požehnaně. V nepřehledných lesních úsecích narazíte často na limit 40 km/h. Na značce „Pozor, lesní zvěř“ však není zobrazená srnka, ale sob. Občas se na značce objeví obrázek, který připomíná něco z říše pohádek. Co značka oznamuje nebo před čím varuje, se mi nepodařilo odhalit. Řada silnic končí u přístaviště trajektů, neboť Finsko má velké množství ostrovů. Tam se setkáte s kuriózní značkou, která varuje před pádem do moře.
Silnice mají dobré dopravní značení i na vozovce. Přerušovaná čára je vždy bílá, plná čára i čára dvojitá jsou však žluté. Silnice jsou ve Finsku v perfektním stavu. Řada hlavních silnic je osvětlena, neboť v dlouhé severské zimě, kdy je přirozené světlo jen několik hodin, osvětlení zvyšuje bezpečnost provozu. Dálnice jsou bezplatné. Pokud vyjedete z aglomerace hlavního města, provoz na silnicích je řídký, což je dáno nepříliš hustým osídlením země. Pro autoturistiku jde o příjemnou zkušenost. Můžete jet pomalu a vnímat okolní krajinu, která je obtížně prostupná. Většinou není problémem zastavit, kdykoliv si chcete pořídit zajímavou fotografii.
U nás je vžitá představa, že země tisíce jezer je rovinou. Není tomu tak. Ledovec zde vyhloubil četná údolí, mezi masivy žulových skal musejí silnice mnohdy kličkovat. V prudkých zatáčkách jsou silnice hodně klopené. Ve venkovských oblastech narazíte i na makadam. Tyto silnice jsou však dokonale upravené, takže vůbec nemáte pocit, že nejedete po asfaltu.
Ceny benzinu se příliš neliší od těch, na které jsme si museli zvyknout u nás doma.V řídce osídlených oblastech však dbejte, abyste nejeli na „doraz“, je celkem logické, že čerpací stanice nejsou na každém rohu.
V městech i vesnicích si dejte pozor na pravidlo pravé ruky. Je zde řada křižovatek, které nemají vyznačenu přednost v jízdě. Při cestách narazíte občas na problém finštiny, jazyka pro nás naprosto nesrozumitelného. Ve Finsku není celoplošně vybudována infrastruktura, která by myslela na cizince. Země patří do oblasti zvýšené spotřeby alkoholu. Za volantem doporučuji přísně dodržovat „suchý zákon“. Policie často dává „dýchnout“.
Když se někdo vypraví na dlouhou cestu do Finska autem, zcela určitě sem nejede kvůli městům, ale kvůli kouzelné finské přírodě. V parném létě se dá i ve Finsku koupat v jezerech i moři. Počítejte však s tím, že země nemá turistickou infrastrukturu, na kterou jsme zvyklí ze střední Evropy. V řídce osídlené krajině i v hlubokých lesích vedou silničky zpravidla jen ke stavení. Finové jsou vášniví chataři. Téměř každá rodina žijící ve městě má chatu s nezbytnou saunou. Vzít si mapu a vyrazit lesem na výlet po značené turistické cestě je zde nemožné. Pohyb lesem mimo vybudované cesty je obtížný, neboť ledovec ve většině údolí nakupil mnoho kamení a balvanů. Několikrát jsme zkoušeli vyrazit do lesa a vždycky jsme to vzdali, neboť terén byl zcela neschůdný.
Velikým zážitkem jsou pro našince všudypřítomná jezera. Na mnoha místech jsou břehy tvořeny sytě červenými žulovými plotnami, které svádějí k lenošení. V literatuře se dočtete, že stinnou stránkou cestování po Finsku jsou všudypřítomní komáři. Vzhledem k tomu, že jsme zde byli poměrně krátkou dobu, cestovali jsme jenom po středním Finsku. Byli jsme dokonale vybavení protikomáří chemií, avšak naštěstí jsme ji nemuseli použít. Dovedu si představit, že dál na severu je situace jiná. Ve Švédsku za polárním kruhem jsme se kdysi mohli z komárů zjančit!
V zemi je solidní síť autokempů, jejich kvalita se však značně liší. V mnoha kempech je možno pronajmout si chatu a vyhnout se stavění stanu. My jsme při desetidenní cestě po Finsku spali ve stanu jenom v kempu v Helsinkách, všude jinde jsme využívali možnosti nocovat v chatách za ceny, které se příliš nelišily od našich.
Zážitek v jednom kempu se nám však vryl do paměti. Kemp měl rozlehlou louku pro stany a chaty srubového typu na žulovém platu obklopeném bažinou. V obytném domě, který sloužil jako recepce, byli dva staří lidé, kteří mluvili jenom finsky. Když jsem chtěl požádat o ubytování v chatě, spojili se telefonicky s dcerou a předali mi přístroj. Dcera byla totiž na dovolené v Thajsku. S tou jsem anglicky dojednal podmínky a zvyklosti, které se v kempu dodržují. Překvapivý příklad globalizace našeho života. Správu kempu lze zajistit, i když se momentálně nacházíte na druhém konci naší planety!
Chata měla veškeré vybavení na vaření, elektřinu, sporák, nádobí. Že by někdo kontroloval, zda po opuštění pronajaté chaty zůstalo vše jako při příjezdu, s tím jsem se ve Finsku nikdy nesetkal. Z důvěry, která zde všeobecně panuje, jsme měli nejen povznášející pocit bezpečí, ale bylo nám i smutno, že u nás se musí dodržovat zásada „důvěřuj, ale prověřuj“. Když jsme kemp opouštěli, dům byl otevřený. Na stůl jsme dali peníze za ubytování a klíč od chaty.
Při cestování autem po Finsku jsem měl pocit naprostého bezpečí, byly to řidičské „lázně“. Finsko jsem si proto na rozdíl od Pobaltí zařadil mezi země „laskavého kapitalismu“.
Další články z vydání o Finsku zde