Na dvě stě tisíc ostrovů, přibližně stejný počet jezer, ale také sobů a lososů. Ve více než pětimilionové republice jsou dva miliony saun, na půl milionu letních chatek, více než tři desítky národních parků, mraky komárů a jeden Santa Claus, finský Joulopukki, který bydlí ve své polární vesnici osm kilometrů od laponského Rovaniemi. Tervetuloa Suomeen! Vítejte ve Finsku…
Původní Helsinky založil v roce 1550 u ústí řeky Vantaa švédský král Gustav I. Vasa. Místo ale zvolil nešťastně, bylo plné skalisek a bažin. A tak se o 90 let později přesunuly o pár kilometrů jižněji, kde mohl vzniknout přístav. Ale až Rusové, věční rivalové Švédů v této oblasti, dodali Helsinkám velikosti…
Náhodný chodec procházející přes Chrámové náměstí se zmateně rozhlíží. Na rozlehlém prostranství mezi činžovními domy marně hledá stavbu, podle níž dostalo jméno. Jen málo mu napoví poklice uprostřed skalnatého pahorku. Připomíná spíš vrchol větrací šachty metra než střechu skalního kostela Temppeliaukion kirkko…
Finské Laponsko je oproti norskému a švédskému poměrně málo hornaté. Vysloveně dramatická krajina se nalézá v západním příhraničním pásu, hlavně v oblasti finsko-norsko-švédského trojmezí. Tam protíná finskou stranu 800 km dlouhá stezka Severní Kalotou, začínající ve švédském Abisku a končící v norském Kautokeinu…
Když jsme plánovali cestu do Finska, přibalili jsme si do zavazadel teplé oblečení. Jedeme přece na sever a tam musí být zima. Na lákavých fotografiích v oficiálních informačních materiálech byla zasněžená krajina s lidmi na běžkách i panoramatický pohled na město s velkými skokanskými můstky. Jaké bylo naše překvapení, když začátkem července v Tampere, asi 170 km severně od Helsinek, bylo teplo jako někde v Chorvatsku…
Finský design je tak trochu jako samotní Finové. Klade důraz na praktičnost, funkčnost i jednoduchost předmětů pro každodenní použití a vychází z národní tradice, mentality a estetického cítění. Vždyť ve finských rodinách bylo vždycky běžné, že nejméně jeden člen uměl vykouzlit houpací židli, píšťalku z vrbového proutí či vánoční dekorace ze sušené slámy…
K území dnešního Finska patří desítky větších a tisíce menších ostrovů i souostroví, mezi nimiž na první pohled vynikají Ålandské ostrovy, jež tvoří na 6500 ostrovů a ostrůvků, omývaných vodami Botnického zálivu…
Křesťanství začalo do Finska významněji pronikat až ve 12. století a byla to římskokatolická církev, která zde ve 14. století významně přispěla k zavedení správy země západního typu, systému nemocnic i péče o chudé. Na východ Finska, do Karélie, pronikalo v té době z Ruska pravoslaví. Ve 20. letech 16. století, kdy bylo Finsko pod švédskou nadvládou, zasáhla zemi reformace. Zajímavé je, že na rozdíl od většiny jiných zemí se ve Finsku církev nereformovala pod nátlakem lidového hnutí, ale královským dekretem. Důvodem byla snaha zlomit její moc a přesunout ji na stát. Tím byly přerušeny i veškeré vztahy s Římem a církev byla nadále spravována ve Finsku…
Jedno finské přísloví praví: „Když pálenka, dehet a sauna nepomohou, pak je nemoc smrtelná.“ Sauna je po Nokii, vodce a kapele Leningradští kovbojové nejznámějším finským exportním šlágrem a její rituál přirozenou součástí národní identity a kultury všech Finů. Pozvání do finské sauny je proto vyznamenáním a vyjádřením důvěry…
Turku, dnes páté nejlidnatější město Finska, bylo v minulosti po řadu století městem největším a také, i když po většinu doby neoficiálně, hlavním. Leží nedaleko Švédska, takže pro švédské panovníky, kteří Finsko několik století ovládali, byla jeho poloha praktická. To se však zřejmě nelíbilo ruskému caru Alexandru I., který získal Finsko ve válce proti Švédsku v roce 1809. Proto přestěhoval roku 1812 vládní úřady do Helsinek, aby je měl nedaleko, pod dozorem Petrohradu. Dodnes je v Turku početná švédská menšina, kolem pěti procent zdejších obyvatel uvádí švédštinu jako svoji mateřštinu…
Tango, jeden z nejvášnivějších latinskoamerických tanců, a melancholičtí Finové? Ne, nejde o překlep či neznalost autora. Finové klamou tělem a geografickou polohou. Ve své podstatě jsou totiž velmi emotivní. A kde lépe vybít své vášně, než v objetí druhého pohlaví? Přece v tangu…
Zbožňují rockery v hrůzostrašných maskách, pořádají fotbalová utkání v bahně, soupeří ve hře na neexistující kytaru, v hodu mobilem či holinkami do dálky, nebo kdo se nejdéle vydrží potit v sauně. Zvláštní? Nikoli. Finské…
Historickou hodnotu druhého nejstaršího města země si finské úřady uvědomovaly již v 19. století. Další rozvoj Porvoo proto plánovaly tak, aby se nová výstavba nijak výrazně nedotkla středověkého jádra. A již tenkrát do Porvoo cestovali lidé až z Helsinek, aby navštívili zdejší kavárny a restaurace proslulé svým originálním stylem…
Málokterá kuchyně léta bojovala s tak špatnou pověstí jako finská. Zcela neprávem. To, co vám v Zemi tisíce jezer naservírují, může být sice někdy jednoduché nebo netradiční, třeba guláš z medvěda, uzené sobí srdce nebo sekt z bílého rybízu či angreštu, rozhodně však nepostrádá originalitu, a nejen, že chutná, ale je to vesměs i zdravé. Finská gastronomie v sobě skrývá rozhodně více, než jen masové kuličky (které jsou navíc švédského původu) a každý čtvrtek tradiční hrachovou polévku…
Nejlevnější způsob, jak se dostat do Finska, je přesun z estonského Tallinu do Helsinek trajektem. Estonci a Finové jsou jazykoví příbuzní. Obyvatelé Helsinek jezdí do Tallinu o víkendu asi tak jako Pražáci do Jevan nebo Černošic. Neboť upřímně řečeno, Tallin, prošpikován hospůdkami, je krásnějším městem než Helsinky…
