Když jsme plánovali cestu do Finska, přibalili jsme si do zavazadel teplé oblečení. Jedeme přece na sever a tam musí být zima. Na lákavých fotografiích v oficiálních informačních materiálech byla zasněžená krajina s lidmi na běžkách i panoramatický pohled na město s velkými skokanskými můstky. Jaké bylo naše překvapení, když začátkem července v Tampere, asi 170 km severně od Helsinek, bylo teplo jako někde v Chorvatsku.
V centru města byla poklidná atmosféra, jakou ze střední Evropy neznáme. Lidé posedávali v kavárnách, na ulicích bylo málo aut, ale o to více jízdních kol. Problém se zaparkováním auta jsme neměli, a to jsme přitom dorazili do třetího největšího finského města, které má více než 200 000 obyvatel, s širším okolím dokonce téměř půl milionu. V jeho blízkém okolí se rozkládá na 200 jezer a rybníků.
Střed města nám vyrazil dech. Tvoří ho soubor bývalých továren, přebudovaných na obytnou, obchodní a kancelářskou zónu, kde se můžete pohybovat jen pěšky nebo na kole. Některé tovární dvory byly zastřešeny, a vznikl tak složitý architektonický propletenec, v němž jsou historické budovy převážně z druhé poloviny 19. stol. propojeny s moderními stavbami.
Architekti se nebáli zachovat v interiérech industriální prvky, které nutně ke každé továrně patří. A tak můžete sedět v kavárně, kde vám nad hlavou visí kladkostroj, jehož řetěz končí jen několik metrů nad stolem. Černé ocelové traverzy tu kontrastují se zelení, která roste pod nimi. Tyto fragmenty připomínají bohatou průmyslovou historii města, jež byla založena hlavně na dostatku vodní energie řeky Tammerkoski, která propojuje jezera Näsijärvi a Pyhäjärvi. Ve středověku se na řece stavěly mlýny, v druhé polovině 18. stol. zde byla uvedena do provozu první papírna. Hlavní rozmach průmyslu však nastal po roce 1820, kdy do města dorazil skotský továrník James Finlayson, který tady nejprve postavil továrnu na zpracování bavlny. Postupně vybudoval i provozy, kde se zpracovávaly místní suroviny, vlna a len. Skot vytvořil postupně uzavřený komplex, kde kromě továrních hal byla škola, nemocnice, kostel i ústav pro přestárlé zaměstnance. V té době šlo bezpochyby…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Finsko