Duchovní život Portugalska byl v posledních staletích ovlivňován zejména katolickou církví a koncentrace kostelů i malých kaplí je v celé zemi skutečně vysoká. Nejkrásnější kostely v Portu lze navštívit během jednoho dne a není k tomu nutné používat ani žádný dopravní prostředek. Naopak, pěší putování mezi církevními památkami odhalí i leccos zajímavého ze života města. […]
Krásy duchovních památek Read More »
Řeka Douro se vine Pyrenejským poloostrovem v délce téměř 900 km. Pramení ve Španělsku, kde má její jméno podobu Duero. Španělský úsek je nejdelší (více než 570 km), pak následuje 112 km, na nichž tvoří řeka hranici mezi Španělskem a Portugalskem, a konečně portugalská část toku dlouhá přes 200 km, která končí jeho ústím do
Šest mostů přes Douro Read More »
Elegantně vyhlížející vila nadace Serralves postavená ve stylu art deco, Stezka v korunách stromů, Kino Manuela de Oliveiry a Muzeum současného umění, jež navrhl slavný architekt Álvaro Siza Vieira, to jsou magnety přitahující pozornost zahraničních i tuzemských návštěvníků po celý rok. Vydáme-li se z historického centra města na severozápad, narazíme po chvíli na rozlehlý park
Serralves – nadace, park a muzeum současného umění Read More »
Portugalsko jako země s dlouhou katolickou tradicí slaví během celého roku svátky lokálních svatých, ale stejně tak i svátky spojené s novodobou historií. Většina z nich je společná pro celou zemi, ale některé jsou buď skutečně regionálně specifické, nebo mají přinejmenším v daném místě nezvyklou podobu. Mezi portské fenomény v tomto ohledu patří svérázná podoba
Čtvrti Foz do Douro a Matosinhos jsou ideálními místy, kam se lze z centra Porta uchýlit před letním parnem a davy turistů. Při osvěžující procházce podél Atlantského oceánu se můžeme zastavit na jedné z mnoha malebných pláží, dát si kávu či studený drink v okolních barech, obdivovat zajímavé architektonické stavby z různých historických období, starobylou
Podél moře z Foz do Matosinhos Read More »
Jedinečné propojení moderní architektury a hudby najdeme na Avenidě de Boa Vista ve čtvrti Cedofeita. Je jím Dům hudby (Casa da Música) postavený v roce 2005 podle projektu holandského architekta Rema Koolhaase, držitele Pritzkerovy ceny. Stavba vznikla na místě bývalého tramvajového depa po architektonické soutěži z roku 1999, již vyhrál právě Koolhaas a jeho studio
Casa da Música – dům hudby Read More »
Město Vila Nova de Gaia, zkráceně jen Gaia, žije po staletí ve stínu slavnějšího Porta, od kterého je odděleno pouze řekou Douro. Byla by však chyba vnímat ho pouze jako „jižní břeh“ nebo místo, kde ve sklepích zraje portské. V době keltského osídlení a poté jako součást Římské říše bylo tehdejší město Cale dokonce lidnatější
Vila Nova de Gaia – na druhé straně řeky Read More »
Portské víno Vinho do Porto – slavné, pálenkou dolihované víno dostalo jméno podle města, z jehož přístavu se vyváželo a kde se také ve sklepích skladovalo, míchalo a stáčelo do sudů či lahví. Tyto stále existující a fungující sklepy jsou dnes fakticky na území města Vila Nova de Gaia, jež se však stalo samostatnou obcí definitivně
Sardinie – Ichnusa, otisk Diova chodidla, říkali staří Řekové ostrovu pláží s bílým jemným pískem laskaným křišťálovými vlnami, ostrovu líbanému sluncem a ponořenému do vůní Středozemí, který návštěvníky neustále překvapuje svými pobřežními věžemi, přírodními parky a historií plnou tajemství a hluboce zakořeněných a stále živých tradic. Vnitrozemím Sardinie se táhnou nekonečná stupňovitá a rozeklaná pohoří
Cagliari, hlavní město Sardinie nabízí všechno, co si můžete o dovolené přát: středomořskou atmosféru, romantické spletité uličky dýchající historií, umělecké památky, pobřežní promenádu i příjemné restaurace. Město se zvedá od Cagliarského zálivu vzhůru po svahu. Klikaté ulice vedou od přístavu se stinnými arkádami na via Roma k náměstí Costituzione, ze kterého stoupá schodiště bašty Saint
Centrální část západního pobřeží Sardinie, to je především provincie Oristano zhruba odpovídající území někdejší právní oblasti Arborea, ale také k jihu se táhnoucí pobřeží Costa Verde. Oristano, malé městečko s úzkými uličkami a náměstíčky vyzdobenými květinami vyzařuje typickou sardinskou atmosféru. Jeho historické centrum s majestátní katedrálou Santa Maria Assunta (Nanebevzetí Panny Marie), původně z 12. stol.,
Oristano, Cabras a nekonečné duny Zeleného pobřeží Read More »
Na poloostrově Sinis ve středozápadní části ostrova byli v roce 1974 objeveni giganti, obří lidské sochy se šroubovitýma očima vytvořené před třemi tisíci lety. Nejvýznamnější archeologický objev 20. stol. ve Středomoří je obestřen aurou legendy, na jejímž počátku stojí, jako tak často, náhodný nález. Jednoho jarního rána roku 1974 na kopci Montʼe Prama v oblasti
Tajemní obři z Montʼe Prama Read More »
Velkolepá slavnost Sa Sartiglia, snad nejbarvitější na celé Sardinii, se koná v Oristanu vždy na závěr masopustu, od jeho poslední neděle do úterý před Popeleční středou. Ještě než dozní zvony katedrály, obsazují diváci ochozy podél hlavní ulice a čekají netrpělivě až trombettieri a tamburini se škraboškami a velkými bílými pery za čepicí rozezní své nástroje do
Nuragy Počátky lidského osídlení Sardinie jsou stále zahaleny závojem neznáma. Jisté je, že v mladší době kamenné, po roce 8000 př. n. l., vzkvétalo na ostrově několik kultur, jež jsou vesměs pojmenovány podle nalezišť jejich artefaktů – nástrojů, zbraní, keramiky. Pak se ale zhruba po roce 1800 př. n. l. objevila kultura, jež všechny ostatní hluboce
Nuragy – kamenné symboly ostrova Read More »
Cesta z Oristana na sever do Alghera se klikatí mezi pobřežím a horským masivem Montiferro, fascinující krajinou mezi strmými skalními stěnami vysoko nad mořem a vnitrozemskou planinou Planargia se sopečnými stolovými horami, kde se pase spousta ovcí a koz. Na svazích se daří olivovníkům i vinné révě, Malvasia di Bosa patří k nejznámějším sardinským vínům.
Bosa, Alghero a Sassari Read More »
Alghero či Sassari jsou dobrým výchozím místem k prozkoumání severozápadního pobřeží Sardinie. I tam je co objevovat. Na půli cesty mezi Algherem a poloostrovem Stintino se stejnojmennou vesnicí leží Argentiera, vesnice orámovaná stříbřitými útesy a zalitá třpytivými odlesky moře v neobvyklé krajině s opuštěnými doly. Dnes téměř neobydlená filmová kulisa si zachovává tajemné kouzlo místa, ve kterém se zastavil
Podél pobřeží z Alghera do Stintina a Castelsarda Read More »
Sever Sardinie je proslulý svým jiskřivým životem. Členité pobřeží Costa Smeralda s malými zátokami a nejjemnějším pískem tu omývá tyrkysové moře, v marinách kotví luxusní jachty, v hlídaných vilách tráví léto světová sbírka VIP, La Maddalena láká potápěče i vyznavače windsurfingu, zatímco pár kilometrů odtud si kopcovité vnitrozemí se svahy porostlými vinnou révou, se spoustou nuragů a tradičními
Sever ostrova – Gallura a Costa Smeralda Read More »
Sardinské jeskyně Sardinie je region s největším počtem jeskyní v Itálii. Najdeme je na východě ostrova pod pohořím Gennargentu, stejně jako na malých pobřežních ostrůvcích na jihozápadě, a ta vůbec nejslavnější čeká na návštěvníky na mysu Capo Caccia naproti Algheru na severozápadě. Malebnou zátoku Porto Conte západně od Alghera, které Římané dali poetické jméno zátoka
V Neptunově podzemním světě Read More »
Sardinské murales Před půl stoletím se na Sardinii začala šířit kultura murálů, maleb na zdech domů pobřežních měst a horských vesnic, které vyprávějí příběh sardinského lidu. Staly se nedílnou součástí sardinského charakteru. Vypráví o jiné, jedinečné Sardinii. V Baresse, malé vesnici za Oristanem, nás zaujme velká, pestře pomalovaná zeď s výjevy z vesnického života: žně, pastýři
Muráles – úvod do sardinské identity Read More »
Vnitrozemí Sardinie, skalnaté srdce ostrova, žije úplně jiným rytmem než pobřeží. Horská krajina bohatá na lesy, řeky a vodopády je ztělesněním divoké a drsné krásy. Na první pohled působí krajina se skalnatými vrcholy, zelenými pastvinami, náhorními plošinami, kaňony a staletými lesy dojmem spíše střední Evropy než Středomoří, který narušují jen občasné výhledy na křišťálově čisté moře.
Skalnaté srdce ostrova Read More »
