Je to tak snadné! Stačí pláž, moře, zájem turistů a další riviéra je na světě. Když se jí vymyslí do názvu ještě nějaký ten neotřelý přívlastek, tím lépe. Ta původní a jediná Riviéra ale žádná epiteta nepotřebuje. Táhne se podél Ligurského moře, rozdělena mezi Itálii a Francii. Její francouzská část je známa též jako Côte d´Azur – Azurové pobřeží.

Tohle jméno má zajímavou historii. Poprvé ho použil v roce 1887 francouzský spisovatel Stephen Liégeard, když vydal knížku La Côte d´Azur. Jméno se stalo hitem a na rozdíl od jeho veršů, u nichž by si to určitě přál víc, zajistilo Liégeardovi nesmrtelnost. Strefilo se do šikovné doby – jako zimní letovisko vyhledávala východní část jihofrancouzského pobřeží zejména britská smetánka už od konce 18. stol., ale teprve po zavedení železnice v polovině století devatenáctého sem začala mířit aristokracie z celé Evropy. Málokdo si dnes už vzpomene, že Liégeard takto označil celé pobřeží Ligurského moře, od Janova až po Hyères. Ostatně slovo riviera je právě původu italského. K vytvoření pojmu Côte d´Azur se Liégeard inspiroval svým rodným departementem v Burgundsku. Ačkoli jde o oblast vnitrozemskou, departement kolem Dijonu nese jméno Côte-d´Or, Zlaté pobřeží, podle barvy, kterou na podzim září tamní vinice. Stačilo vyměnit zlato za azur Středozemního moře a nesmrtelný pojem byl na světě.

S Azurovým pobřežím spojujeme s oblibou takové charakteristiky jako luxusní či mondénní. Kromě aristokratické minulosti zdejších letovisek k tomu vedou i některé důvody současné – zvýšený výskyt celebrit všeho druhu, proslavený filmový festival v Cannes nebo třeba jachty. Udává se, že každoročně se plaví podél Francouzské Riviéry asi polovina ze všech tzv. superjachet, luxusních privátních jachet s profesionální posádkou, co jich jen na světových mořích je. A devět z deseti takových plavidel sem zamíří alespoň jedenkrát za dobu své existence. Návštěva největšího jachetního přístavu v Antibes, hemžícího se dodávkami specializovaných úklidových a cateringových firem, připravujících elegantní blyštivé krasavice na další plavbu, je toho dobrým dokladem.

Společnost na Azurovém pobřeží je stále velmi mezinárodní. Platí to pro turisty i pro rezidenty. Návštěvníků sem ročně přijíždí kolem 10 milionů, což odpovídá asi 1 % celosvětového objemu turistiky. Mírně (52 %) mezi nimi převažují cizinci nad Francouzi. Počet stálých obyvatel Azurového pobřeží záleží na tom, jaké vymezení této oblasti budeme považovat za správné. Východní hranice je totožná se státní hranicí mezi Francií a Itálií, tam problém není. Různé však bývá, často i z komerčních důvodů, stanovení západní hranice. Největší puristé tvrdí, že Azurové pobřeží lemuje pouze nejvýchodnější departement Alpes-Maritimes. V takovém případě by Azurové pobřeží končilo prakticky hned na západním konci Nice. Většinou se však jako západní okraj Côte d´Azur uvádí již zmíněné město Hyères v departementu Var. Někteří naopak protahují oblast ještě dál na západ, až ke Cassis v departementu Bouches-du-Rhône, asi 20 km východně od Marseille. Celkový počet obyvatel se tak pohybuje někde mezi 600 a 700 tisíci, přičemž zahraničních rezidentů je více než 10 % a hlásí se k neuvěřitelnému počtu 163 národností.

V lesku hlavních promenád a šumu mezinárodní konverzace ale nezapomínejme, že Azurové pobřeží má i svou historii, svůj každodenní život, prostě svou nepozlátkovou tvář, kterou není až tak těžké objevit. Platí to i pro jeho hlavní město Nice. Vstupní branou je pro stále více návštěvníků letiště Nice-Côte d´Azur, které leží přímo u moře na západním konci slavné Promenade des Anglais a počtem odbavených cestujících se dnes ve Francii řadí hned za obě letiště pařížská. Už první cesta z letiště je tak dobrou příležitostí k prohlídce více než pět kilometrů dlouhého nábřeží připomínajícího svým jménem počátky zdejší turistiky. V centru města ho zdobí zajímavé budovy, jako třeba téměř stoletý hotel Negresco (postaven 1912), který sice pamatuje dost, ale z pohledu historie města vlastně skoro nic.

A nemusíme zamířit zrovna na paleolitické naleziště Terra Amata nedaleko Nice, které je přímo ve městě zastoupeno muzeem a kde archeologové nalezl…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jižní Francie