Procházíte a tají se vám dech. Pohledy v různých místech do různých stran přinášejí na mysl nejrůznější slova, která se doplňují, ale třeba si také protiřečí – důstojnost, vznosnost, propracovanost, prostota, zdobnost, okázalost, vznešenost, ale hlavně a především – krása. Pět písmen, jež zde v kameni došla naplnění. To je Batalha, klášter Panny Marie Vítězné.
Štíhlé sloupy, hrdé klenby, kamenné krajkoví vyplňující oblouky jako nejjemnější drapérie, teple zlaté plochy zalité sluncem a naproti chladně bílý stín, život a smrt, minulost a současnost, pomíjivost a věčnost, vroucnost i chlad, to všechno vnímá návštěvník, aniž by přemýšlel o čemkoli dalším. Když ale přidáme k velkolepým zrakovým vjemům historické pozadí, získá najednou Batalha dosud netušený rozměr. Kámen zvolna ožívá, neboť Batalha není jen tak obyčejný klášter.
Když v říjnu 1383 zemřel bez mužského potomka v pouhých 38 letech Fernando (Ferdinand) I., vymřela jím hlavní větev první portugalské královské dynastie, zvané burgundská. Portugalsko mělo v té době za sebou tři vyčerpávající války s Kastilií a čerstvě uzavřený mír s tímto svým velkým a silným sousedem. Půl roku před svou smrtí nechal Ferdinand sepsat předsvatební smlouvu pro svou jedinou dceru Beatriz, tehdy teprve dvanáctiletou, která se měla provdat za kastilského krále Jana I. Ve smlouvě zároveň jmenoval Beatriz dědičkou trůnu a svou manželku Leonoru Teles regentkou. Leonora krátce po Ferdinandově smrti vyhlásila kastilského krále panovníkem Portugalska. Počítala zřejmě, že Jan s Beatriz se budou věnovat zejména záležitostem kastilským, zatímco v Portugalsku bude fakticky nadále vládnout ona spolu se svým milen…