U mnoha míst v Anglii můžeme bez obav použít okřídlené úsloví, že „již staří Římané…“. Pro městečko Bath na jihozápadě Albionu to platí snad dvojnásob. Jeho historie je však mnohem starší. Zdejší minerální pramen vyvěrá snad deset tisíc let. Dnes se tu římská strohost snoubí s georgiánskou elegancí.

„Británie se smířila s římským systémem a nyní prožívala téměř po tři století v mnohém nejšťastnější, nejpohodlnější a nejosvícenější období, jaké kdy její obyvatelé poznali,“ napsal Winston Churchill ve svých Dějinách anglicky mluvících národů. Po celé Anglii najdeme dodnes větší či menší památky z doby, kdy toto území bylo římskou provincií. V městečku Bath se dochovala ve výborném stavu jedna z velkých vymožeností starověku – římské lázně. Jejich prohlídka nám zároveň připomene, jak malý pokrok od dob antiky lidstvo učinilo… Samozřejmě si musíme odmyslet různé technické vymoženosti a vědecké objevy.

Ještě jednou si dovolím ocitovat Winstona Churchilla: „Od roku 400 do roku 1900 neměl nikdo ústřední topení a jen málokdo vlastnil koupelnu s teplou vodou. Bohatý římsko-britský občan považoval při stavbě venkovského sídla systém podpodlahového vytápění za nepostradatelný. Zato jeho potomci žili dalších patnáct set let v chladu nevytopených příbytků, který se zmírnil, jen když se občas za nadměrné spotřeby paliva peklo v obrovských krbech. Ještě dnes bydlí v ústředně vytápěných domech menší procento obyvatel než v oněch starověkých dobách, a pokud jde o koupelny, na ty se až do poloviny 19. století dokonale zapomnělo. Po celé toto dlouhé, pochmurné mezidobí vládla v obydlích nejmocnějších a nejbohatších lidí zima a špína.“

Připomenu, že Churchill psal tato slova koncem 30. let minulého století, ale dodnes je v mnoha venkovských – ale i městských – anglických staveních patrné, že koupelna nebyla původní součástí domu, ale jaksi teprve někdy později dostavěná či přistavěná.

Vraťme se ale do Bathu. Léčivé účinky zdejších minerálních vod se podle legendy poprvé projevily v roce 860 př. n. l., když pomohly keltskému princi Bladudovi od lepry. První skutečné lázně tu však vybudovali v 1. stol. Římané, tehdy se město jmenovalo Aquae Sulis. Název si „vypůjčili“ od keltské bohyně Sulis, obdoby římské Minervy. Následovníci…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Anglie