Beduíni
Al-Dhafra (do roku 2017 známá jako al-Gharbíja), západní region emirátu Abú Zabí i celé federace, je úzce spjata s beduínskou identitou a hodnotami. V průběhu roku se zde konají četné festivaly, které jsou holdem starým tradicím, řemeslům a dovednostem. Divoké pouštní končiny tu obývá vzácný přímorožec arabský. Na počátku 70. let minulého století ve volné přírodě vyhynul, ale díky chovu v zoologických zahradách a soukromých rezervacích se ho podařilo zachránit a od 80. let začal být postupně znovu do volné přírody vysazován. Al-Dhafra má údajně nejkrásnější východy i západy slunce v celé zemi a k tomu nebe plné hvězd, které si můžete užít při idylickém kempování nebo v některém z pohádkových rezortů. Hlavními centry regionu jsou oáza Líwá, města Madínat Zájed, Ghajáthí a Mirfa.
Historická oáza Líwá (Liwa), ležící jihozápadně od hlavního města Abú Zabí v západním regionu al-Dhafra, je jednou z největších oáz na Arabském poloostrově. Tvoří vstupní bránu do pouště ar-Rub al-Chálí („prázdná čtvrtina“, „pustá končina“), která patří k největším písečným pouštím světa (650 000 km2). Jméno oázy znamená „zelená oáza“ nebo „pokojné místo k odpočinku“. Líwá bohatá na vodní zdroje je původním domovem kmene Baní Jás (Bani Yas), nejpočetnějšího v zemi. Před ropným boomem chovali jeho příslušníci velbloudy, pěstovali datle a během letní perlové sezony cestovali z oázy na pobřeží a účastnili se lovu perel.
Pevnosti a strážní věže birí chránily území a budovaly se u vodních zdrojů, dnes je většina z nich zrestaurována a obklopena palmovými háji. Ústřední pevností v Líwě je Muzajraʼa, pevnost al-Míl (al-Meel Fort) postavili příslušníci kmene Al bú Faláh již v první čtvrtině 19. stol. Mezi další pevnosti patří al-Džabbána, Zafír, al-Márija al-Gharbíja, Qutúf a Umm Hisn. Na zdejších farmách se využívají nejmodernější metody zavlažování, datlové oázy produkují jedny z nejlepších plodů v zemi. Úsilí přinést do původní beduínské civilizace moderní infrastrukturu a komfort se vyplatilo. Dnes tu najdeme i jeden z nejluxusnějších hotelů na světě, pouštní rezort Qasr al-Saráb, který vypadá jako staré pevnostní město obklopené věžovitými dunami. V Líwě byl při svých expedicích v letech 1946-1948 častým hostem Wilfred Thesiger (Mubárak bin London), britský důstojník, objevitel a spisovatel. Zážitky ze svých výprav zveřejnil v knize Arabian Sands vydané roku 1959.
K Líwě patří neodmyslitelně i písečné duny v jejím okolí, jedny z nejvyšších v regionu. Jejich barva se mění v závislosti na podloží od bílé a krémové přes žlutou a oranžovou až po červenou a temně rudou. Dlouhé stíny, které duny vrhají, a jemné záhyby a vzory na písku se při východu slunce stávají objektem všech vášnivých fotografů. Úchvatnou atmosféru dokreslují stáda velbloudů a písečných gazel, „nic než ticho, které vymizelo z našeho světa,“ jak kdysi pronesl Wilfred Thesiger. Nenechte se zmást zdánlivě volně žijícími velbloudy podél silnic, všichni mají svého majitele.
Dálnice kopíruje starou karavanní stezku, ale jízda po zdejších komunikacích a zvláště po poušti bez vyjetých kolejí je velmi nevyzpytatelná a vyžaduje zkušenosti, kvalitní vybavení a přípravu. Při okraji dun se mohou ukrývat zrádná slaniska sabcha. Některé části písečných dun jsou staré až 141 000 let, nejmladší pocházejí z poslední doby ledové (před 18 000 lety). Jednou z největších písečných dun na světě je Tell Muríb (Tal Moreeb, „hora děsu“). Nejvyšší duna v zemi je vysoká 300 m a velmi strmá (sklon 50°). Součástí mezinárodního festivalu, který se koná každý rok v únoru, je její zdolání v off-roadech.
Každoročně v červenci se v Líwě pořádá Festival datlí, oslava datlí jako symbolu kulturního dědictví emirátu. Prezentují se tradiční řemeslné techniky a výrobky z různých částí palmy datlové i nejnovější trendy v pěstitelství. Soutěží se o nejvyšší palmu, nejchutnější datli i nejhezčí manga a citrony. V aukci se kilo výběrových datlí může prodat až za 6000 dirhamů (cca 41 000 Kč). Přímo v Líwě se nachází „podniková prodejna“ s místními datlemi různých odrůd a dalšími produkty (např. datlové cukrovinky, sirupy, medy, marmelády, pomazánky, octy, nealkoholické víno).
Koráby pouště
Velbloudi jednohrbí neboli dromedáři symbolizují kulturní dědictví země. Jsou schopni přežít v extrémních podmínkách a vydržet bez vody až tři týdny i při teplotě více než 50 ˚C. Jsou schopni nést náklad o hmotnosti až 300 kg. V minulosti zdolávali velké vzdálenosti, v nehostinné pouštní krajině přepravovali zboží a byli vysoce ceněnými společníky. Bývali součástí věna, společenské postavení jednotlivce v arabské kultuře se posuzovalo podle toho, kolik zvířat vlastnil. Z velbloudí srsti se vyráběly části stanů, koberce, provazy nebo bišt (tenký plášť z velbloudí vlny), z kůže se šily vaky na vodu a boty. Velbloudí trus byl vynikajícím topivem a moči se přisuzovaly léčivé účinky. Životní styl se proměnil, velbloudi se dnes chovají z jiných důvodů (mezi lokální plemena patří Misk, Dhabian, Štúta), ale jejich prestiž přetrvává, zosobňují sociální a ekonomickou hodnotu regionu. Velbloudí maso je spíše vzácnou pochoutkou, mléko je plné živin a minerálů. Běžně se prodává v supermarketech, oblíbené je i ochucené s příchutí šafránu či datlí. Cena chovného velblouda se pohybuje od jednoho do pěti tisíc dirhamů, závodní velbloudi se prodávají i za 20 000 dirhamů.
Velbloudí dostihy probíhají od října do dubna. Účastní se jich především samice, většinou v počtu 50–100 zvířat (zdatná jsou plemena Šahín a Hamúl). Al-Mahallíját jsou hnědě zbarvení velbloudi vyšlechtění v SAE, al-Súdáníját jsou větší súdánští velbloudi, al-Muhadžanát je plemeno, které vzniklo křížením obou předchozích. Dostihoví velbloudi mají speciální dietu, která se skládá z datlí, medu, ječmene, vojtěšky, sena a čerstvých výhonků, občas se jim dává i kravské mléko. Začínají trénovat ve věku dvou let na vzdálenost 2–3 km, později 8–16 km. Běžně běhají velbloudi rychlostí asi 12 km/h, ale při závodech dosahují rychlosti 40–65 km/h. Již před dvěma dekádami byla zakázána účast na dostizích žokejům mladším 15 let. Od roku 2002 jsou velbloudi poháněni stylovými roboty. Elektronický žokej monitoruje zvířeti srdeční tep, rychlost běhu a je ovládán rádiem, přes které mu může dávat pokyny trenér zvířete. Podél trati se prohánějí v off-roadech majitelé a trené…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Spojené arabské emiráty