Itálie se sjednotila teprve v roce 1870. A 130 let jí nestačilo na to, aby zapomněla, co ji rozdělovalo. Zůstaly dialekty i řevnivost mezi jednotlivými oblastmi, které kdysi bývaly samostatnými státy. A proto Italové poznají Benátčana hned, jakmile promluví svým zpěvným, hravým a sladkým nářečím. (Musíte si někdy poslechnout Goldoniho v originálu.) Škoda jen, že pravých Benátčanů zůstalo v Benátkách už poskrovnu. Ostatně jako pravých Římanů v Římě a pravých Miláňanů v Miláně. Udržovat dům na laguně je velmi nákladné, práci tady dnes poskytuje pouze cestovní ruch, jenž, je-li příliš intenzivní, dodá každému městu nádech lunaparku bez duše, a tak mnozí Benátčané město opouštějí. Zato zde přibývají majetní cizinci zamilovaní do kouzelného města. Možná, že se z nich časem stanou opravdoví Benátčané…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2007
Věduňka Lunardi