Na celkové rozloze Alp má sice Německo jen nevelký podíl a žádná z jeho hor nepřevyšuje třítisícovou nadmořskou výšku, osobitostí přírodních krás však nijak podstatně nezaostává. Některé oblasti by mu dokonce mohly ostatní alpské země bez uzardění závidět, což se týká zejména jihovýchodního koutu Bavorska, úzkého berchtesgadenského výběžku obklopeného rakouským územím. Když prý andělé snášeli krásu z nebe na zem, tady ji ve spěchu rozsypali a už ji nestačili všechnu posbírat – tolik na vysvětlenou.
Jestliže vám tohle vysvětlení nestačí, pak nutno doplnit, že celý výběžek vykazuje i v Alpách ne zcela běžnou velkou energii reliéfu. Je doslova napěchován horami a protkán hlubokými lesnatými údolími tak, že při první návštěvě příchozím obvykle nějaký čas trvá, než se úplně zorientují. Všechno jako by se tu trochu skrývalo, ale o to větší překvapení nastane, když se náhle zjeví jezerní hladina, vodopád, divoká skalní strž anebo když se někde ve vyšších polohách před očima otevře dech beroucí velehorské panorama. O Berchtesgadenské Alpy se Bavorsko dělí s Rakouskem, není však pochyb o tom, že jejich nejatraktivnější partie si sobecky ponechalo.
Jednou ze dvou nejznámějších lokalit, za kterými sem turisté přijíždějí, je jezero Königssee, jehož severní okraj dělí od Berchtesgadenu pouhých pět kilometrů. Název svádí k mechanickému překladu Královské jezero, protože se ale v některých starých písemnostech vyskytuje v podobě Kunigssee, má se za to, že vznikl zkomolením mužského křestního jména. Jezero, které s maximální hloubkou 190 m patří k nejhlubším v Německu, vyplňuje v délce asi 8 km dno úzkého a hlubokého trogu – údolí vyhloubeného ledovcem. Jeho strmá skalnatá úbočí se u hladiny od sebe vzdalují maximálně na jeden kilometr, takže celek nápadně připomíná mořský fjord. Z toho mimo jiné vyplývá, že Königssee nelze pěšky obejít. Jedinou možností, jak se dostat z jednoho konce na druhý, je plavba lodí.
Již na začátku minulého století, kdy zde turistický ruch sílil, si tehdejší vládce princ-regent Luitpold Bavorský uvědomil, jak je důležité zachovat čistotu jezerní vody, a tak v roce 1909 vyplul z přístaviště v obci Schönau am Königssee na jezero první člun na elektrický pohon, trefně pojmenovaný Accumulator. Byl 12 m dlouhý, pojal 38 osob a na jedno nabití ujel 100 km. Současné akumulátorové čluny – a jiné na jezero nesmí – se od něj vzhledem příliš neliší. Jejich dobíjecí stanice jsou umístěny v krytých dřevěných docích na východní straně přístaviště.
Až do poloviny 60. let spojovala Schönau s Berchtesgadenem lokální elektrifikovaná železnice, dnes sem přijíždějí návštěvníci auty a autobusy, které musí odstavit na obřím placeném parkovišti. Plavba na druhý konec jezera do přístaviště Salet a zpět trvá necelé dvě hodiny, pokud ale přeje počasí, mnoho lidí ji přeruší buď v Saletu, nebo ještě dříve na poloostrově sv. Bartoloměje (St. Bartholomä).
V prvním případě se vydávají na krátkou vycházku k menšímu jezeru Obersee, které by se dalo označit za jakési pokračování Königs…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bavorsko