Na přelomu 20. a 21. stol. vznikl uprostřed Berlína, v místech kudy skoro třicet let probíhala Berlínská zeď, rozlehlý komplex vládních a parlamentních budov. Jejich moderní architektura se tu snoubí s historickou tváří budovy říšského sněmu, která ale také přispívá svou hřivnou na oltář současnosti.

Když v roce 1871 vzniklo německé císařství, oficiálně Německá říše, stal se Berlín říšským hlavním městem a nový říšský sněm potřeboval reprezentativní sídlo. Podle návrhu architekta Paula Wallota a za peníze z francouzských válečných reparací proto vznikla v letech 1884–1894 mohutná neorenesanční stavba, k níž položil základní kámen sám císař Vilém I. Její další osudy jsou všeobecně známé. V listopadu 1918 odtud byla vyhlášena Německá republika, na konci února 1933 část budovy vyhořela, přičemž viníci nebyli dodnes jednoznačně prokázáni. Parlament pak zasedal v někdejší Krollově opeře, jeho původní sídlo nebylo opraveno a utrpělo značné škody během bitvy o Berlín. Už 30. dubna 1945 večer zavlála na budově říšského sněmu sovětská vlajka, i když ona slavná fotografie rudoarmějce umísťujícího vlajku na střechu vznikla aranžovaně až o dva dny později. Po válce zůstala budova dlouho neopravená, o její rekonstrukci se rozhodlo až na konci 50. let. Rekonstrukce proběhla navzdory tomu, že po stavbě Berlínské zdi se budova ocitla v jejím těsném sousedství (ze západní strany). Opravené prostory sloužily k pořádání výstav a k různým jednáním.

Po znovusjednocení Německa 3. října 1990 se následujícího dne konalo v budově symbolické první zasedání prvního celoněmeckého spolkového sněmu. Ale teprve v červnu 1991 odhlasoval parlament v Bonnu těsnou většinou, že přesídlí do Berlína. Než k tomu v létě 1999 došlo, musela se historická budova zmodernizovat a přestavět. Soutěž vyhrál slavný britský architekt Norman Foster, byť musel svůj návrh několikrát předělávat. V původních zdech vznikla moderní, vysoce funkční stavba. Její srdce tvoří plenární sál o ploše 1200 m², který je vysoký 24 m a prochází prakticky celou budovou. Přímo nad ním postavil Foster na střešní terase prosklenou kopuli o průměru 40 m (byť původně vůbec žádnou kopuli stavět nechtěl). Chobotovitý trychtýř uprostřed kopule je pokrytý 360 zrcadly, která zajišťují, že do plenárního sálu dopadá denní světlo. Za příhodných světelných podmínek je z kopule do sálu vidět. Uvnitř tohoto trychtýře se skrývá zařízení na zpětné získávání tepla, jež využívá energii z teplého vzduchu odváděného z plenárního sálu k vytápění budovy…

Další články z vydání o Berlínu naleznete zde