Bangkok je obřím dopravním Babylonem, který se každodenně musí vyrovnávat s problémy dobře známými všem současným metropolím. Na konci 90. let minulého století thajské hlavní město poprvé zakusilo dopravní zácpy a choroby moderního věku se od té doby již nezbavilo. Jako medicína začala být ordinována sít dálnic, nadjezdů, rozvoj kolejové dopravy i tradiční přepravy po vodě.
Až do konce 19. stol. tvořily hlavní dopravní páteř Bangkoku vodní kanály. Mnohé z nich se však moderního věku nedočkaly, byly zasypány, a otevřely tak prostor pro rozvoj silnic a ulic. Do Benátek Východu vstoupily moderní technologie, které převedly městskou dopravu na pevnou zem. První novou moderní ulicí se stala Charoen Krung Road, postavená v roce 1864 za vlády Ramy V. Tento osvícený panovník naznačil, že budoucnost Bangkoku nebude ležet na vodě, nýbrž ve spleti dálnic, silnic, ulic i uliček.
Každý rok přistává na mezinárodním letišti Suvarnabhumi více než 50 milionů lidí. Nový mezinárodní terminál, otevřený 15. září 2006, nahradil starší letiště Don Muang, které přestávalo vyhovovat současným nárokům. Ale ani nové letiště nestačí překotnému rozvoji turistického ruchu, již dnes počet pasažérů, který jím projde, překračuje kapacitu terminálu o sedm milionů. Po dalším plánovaném rozšíření by se Suvarnabhumi mohlo dostat během následujících dvou let až na roční hranici 60 milionů lidí, kteří zde přistanou.
Také zdánlivě odepsaný Don Muang nakonec vydržel ve výslužbě pouze jeden rok. Poté znovu začal přijímat některé lety a dnes slouží zejména jako základna pro nízkonákladové letecké společnosti. Ty ročně přivážejí okolo 38 milionů cestujících do míst, kde se začala psát historie thajského letectví.
Don Muang vznikl v roce 1914 jako základna thajských vzdušných sil. O 10 let později se otevřel i pro civilní komerční lety, jako první se tamní ranveje dotklo letadlo nizozemské společnosti KLM. Jeho mnohem mladší sourozenec Suvarnabhumi vyrostl asi 25 km východně od Bangkoku. Jméno pro nové moderní letiště osobně vybral panovník Rama IX., který zvolil název znamenající Zlatá země. Autor terminálu Helmut Jahn vytvořil dílo, které dovedně pracuje s thajskými prvky a ohromuje svojí velikostí. Kontrolní věž je se 132 m nejvyšší na světě a také celková plocha 565 000 m2 řadí Suvarnabhumi mezi letištní obry. Celý projekt se potýkal s odklady a musel zdolávat i ryze specifické lokální překážky. Poté, co dělníci pracující na stavbě přišli s tvrzením, že v areálu spatřili ducha, musel se zde odehrát zvláštní ceremoniál za účasti 99 buddhistických mnichů.
Jestliže obě mezinárodní letiště představují vzdušný most spojující Bangkok se světem, železniční stanice sehrávají podobnou úlohu na zemi a v domácím měřítku. Z Bangkoku vyjíždějí vlaky ze tří nádraží, ale o většinu dopravy se stará centrální stanice Hua Lamphong, která denně vypravuje okolo 130 vlaků převážejících 60 000 pasažérů. Fotogenická budova byla otevřena 25. června 1916. O její tvář ve stylu neorenesance se postarali italští architekti Mario Tamagno a Annibale Rigotti, kteří svoji stopu zanechali i v jiných částech města, mj. v trůnním sálu Ananta Samakhom.
Zatímco koleje Hua Lamphongu se drží doslova při zemi, přímo z nádražní budovy můžete sestoupit do jedné ze zastávek bangkockého metra tvořícího součást poměrně solidně rozvinuté veřejné dopravy. Metro, nazývané MRT, zatím provozuje dvě linky s 35 stanicemi a celkovou délkou 43 km. Jeho služeb denně využívá přes 280 000 lidí…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bangkok