Seznam Světového dědictví UNESCO čítá v současné době necelou tisícovku míst rozesetých po celém světě. Kromě historických měst, starobylých svatyní či přírodních krás patří k elitě jedinečných lokalit i tři vyhlídkové železniční tratě. Je mezi nimi i švýcarská Bernina.
Na nádraží v Churu nastupujeme do červených vozů Bernina Expressu, jednoho z proslulých švýcarských vyhlídkových vlaků. Sotva se uvelebíme v pohodlných křeslech, souprava se rozjíždí a z amplionů ve vagonu dostáváme první informace o cestě, která protíná Alpy mezi historickým Churem v kantonu Graubünden a malebným italským Tiranem, ležícím jen pár kilometrů za hranicemi. Spojuje ledovcový sever a slunečný jih, Rétská dráha proto vlak propaguje pod přiléhavým sloganem „od ledovců k palmám“.
Za námi se ztrácí věž churské katedrály a vlak nabírá rychlost údolím Rýna. Za Reichenau, kde se spojují obě ramena evropského veletoku a vysoko nad údolím ční hrad vybudovaný v 17. stol., se železniční trať rozděluje. Bernina Express míří do malebného údolí Domleschg s mnoha zříceninami starých hradů a podél Zadního Rýna se dostává do Thusisu. Odtud do Svatého Mořice vede Albulská dráha, pojmenovaná podle průsmyku, který překonává šestikilometrovým tunelem. O železničním spojení už tehdy známých klimatických lázní Svatý Mořic s oblastí Churu Švýcaři uvažovali již v roce 1890, návrh předložil i známý železniční průkopník Adolf Guyer-Zeller. Stavba nakonec začala o osm let později, původně parní vlaky jezdily na celém úseku od roku 1904.
Za Thusisem obklopí trať úžasné kulisy alpské přírody, které naši cestu provázejí následující tři hodiny. Mohutný viadukt, jímž se trať přenese na druhou stranu údolí, je první z výjimečných drážních staveb, které dodávají trati punc jedinečnosti. Je ale docela obyčejným mostem ve srovnání s Landwasserským viaduktem, na nějž za stanicí Tiefencastel upozorňuje hlas z vlakového amplionu. Zvedá nás ze sedadel, spolu s dalšími cestujícími se tlačíme u oken na pravé straně vozu a vyhlížíme odvážné dílo z roku 1902. Koleje se tady stáčejí po šesti obloucích kamenného viaduktu rovnou do tunelu v kolmé skalní stěně. Snažíme se ulovit co nejlepší záběr, ale i když vlak kvůli fotografování zpomalí, máme na to jen chvilku, protože oblouk viaduktu je dlouhý pouze 142 m, zato se elegantně vznáší nad údolím ve výšce 65 m. To už nás ale pohlcuje dvousetmetrový…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švýcarskem po kolejích