Uprostřed zelených kopců Malého Kavkazu leží v malebném úzkém údolí řeky Mtkvari (Kura), na okraji národního parku Bordžomi-Charagauli, město Bordžomi. Jeho význam začal stoupat až po připojení Gruzie k Rusku. Během 19. stol. se zásadním způsobem rozvinulo zdejší lázeňství i produkce minerální vody nesoucí stejný název jako město. Mezi hosty se objevují zasloužilí bojovníci z ruské invaze na Kavkaz, v dějinách známé pod decentním označením „kavkazská válka“, jako byl generál Jevgenij Golovin nebo polní maršál Michail Voroncov, ale třeba také carův bratr, velkokníže Michail Nikolajevič Romanov, generální guvernér Zakavkazska. I později pokračoval seznam nejrůznějšími osobnostmi, od umělců jako Čajkovskij nebo Čechov, přes obskurní „theosofku“ kněžnu Blavatskou, až po masového vraha Stalina.

Dnes je Bordžomi celoročním lázeňským centrem, kde je základem léčby pití zdejší minerální vody a její využívání při různých procedurách. Cenné je také místní klima, léčí se tu zejména chronická onemocnění trávicího traktu, choroby jater a žlučníku. Zdejší minerální vody hydrogenuhličitano-sodného typu s trochu vyšším obsahem fluoru je vulkanického původu, tryská tlakem přírodního oxidu uhličitého z hloubky 8–10 km, na povrch se dostává o teplotě 38–41 °C a cestou se obohacuje asi o 60 různých minerálů.

První závod na lahvování minerální vody vznikl ve městě už na počátku 2. pol. 19. stol. a ten, který nechal postavit v roce 1894 velkokníže Romanov, fungoval až do 50. let 20. stol. O tom, jak vzrůstala popularita minerálky Borjomi, svědčí nejlépe dvě čísla. V prvním roce jejího lahvování (1854) se vyrobilo 1350 lahví, v roce 1913 to bylo už přes devět milionů lahví. V 2. pol. 20. stol. začala minerálka, v té době již dobře známá po celém tehdejším Sovětském svazu, pronikat i do zahraničí. Vyvážela se třeba do Francie nebo Rakouska, ale i do USA. V současnosti je k dostání ve více než 40 zemích světa, v omezené míře i v Česku. Zajímavé je, že složení vody se od roku 1890, kdy se začaly dělat pravidelné rozbory, vůbec nezměnilo a i pramen, který se využívá dnes, je týž jako v předminulém století.