Indonésie je zemí s největším počtem muslimů na světě, ale ještě před příchodem islámu zde existovala vyspělá buddhistická a hinduistická království, které po sobě zanechala nesmazatelné stopy. Buddhistický Borobudur a hinduistický komplex Prambanan jsou těmi nejznámějšími, ale na Jávě existují i další svědkové tohoto nesmírně plodného a inspirativního období indonéských dějin.
Na rozdíl od jiných velkých civilizací se ta javánská nezrodila na břehu velkých řek, ale nejvhodnější podmínky našla ve vnitrozemí. Nezůstávala pouze v nížinách, nýbrž stoupala i do hor. Tam se budovaly candi, svatyně symbolizující posvátnou horu Meru, určené pro modlitby a uložení popela hinduistických nebo buddhistických vládců a kněží. Panovník, považovaný za živého boha, byl zvěčněn v podobě sochy uvnitř svatyně.
Zatímco buddhismus přicházel na indonéské ostrovy ze severní Indie, zdrojem hinduismu se stala Indie jižní. Náboženství se týkalo převážně vyšších vrstev, které dokázaly obsáhnout buddhismus i hinduismus s takovou tolerancí, že například ve svatyni Plaosan jsou zmiňováni královští manželé, z nichž každý podporoval jiné náboženství.
Buddhistické i hinduistické památky pocházející z přibližně stejného období se zde nacházejí v těsném sousedství. Obě náboženství se na Jávě rozvíjela asi tisíc let. Již v 5. stol. existovala v západní části ostrova hinduistická Taruma, ale svého vrcholu tato kultura dosáhla až o něco později na střední a východní Jávě.
Za nejstaršími památkami střední Jávy musíme vyšplhat až do nadmořské výšky přes 2000 m. Na náhorní plošině Dieng zabírající dno kaldery o rozloze přibližně 3 km2 stojí pozůstatky hinduistického chrámového komplexu s pěti svatyněmi ze 7. nebo 8. stol. O jeho tvůrcích mnoho nevíme, i když v záznamech narážíme na jméno význačného panovníka a vyznavače šivaismu Sanjayi, dobyvatele, který údajně kontroloval i oblasti mimo území dnešní Indonésie.
Nevysoké stavby, nepřesahující ani 10 m, nesou jména hrdinů eposu Mahábháraty a oproti pozdějším svatyním mají jen strohou výzdobu. V okolí rozeznáváme základy menších domů, které sloužily pravděpodobně kněžím. Tyto šivaistické kultovní stavby byly odkryty v roce 1814 na pokyn Thomase Stamforda Rafflese, který se zasloužil i o odhalení nejvýznamnější buddhistické stavby v Indonésii, Borobud…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Indonésie