Letní měsíce bývaly kdysi obdobím, kdy si milovníci opery mohli tento žánr kvůli divadelním prázdninám dopřát leda tak z gramofonové desky nebo rozhlasového záznamu. To už ale dávno neplatí a roční období s nejdelšími dny si na mnoha místech světa každoročně navléká festivalový šat. Do rakouského Bregenzu by se nejlépe hodil model nepromokavý. Již více než 70 let nabízí velkolepou podívanou i neopakovatelný hudební zážitek tamní jezerní scéna na východním břehu Bodamského jezera, kam se jezdí za výpravnými operními produkcemi slavných titulů, ale i operními raritami.

Slavnosti Bregenzer Festspiele, jejich aktéři i diváci již zažili mnohé. Třeba terakotové válečníky, papírové draky, působivou čínskou zeď či scénu připomínající obří domek z karet. Tajemství jejich úspěchu tkví v kombinaci nádherné přírodní kulisy s unikátní plovoucí scénou a v pompézním scénickém pojetí nejuváděnějších a nejoblíbenějších oper, což je pro tvůrce inscenačně i akusticky obrovská výzva. Historie festivalu v bezmála osmadvacetitisícové metropoli Vorarlberska, který se stal nositelem několika ocenění International Opera Awards, se odvážně, či snad až absurdně začala psát v roce 1946. Tehdy totiž Bregenz neměl ani divadlo. Myšlenka mít po skončení 2. sv. války povznášející kulturní událost byla nicméně silnější. Místní situovali improvizované jeviště pro uvedení Mozartovy „miniopery“ Bastien a Bastienne, kterou složil ve svých pouhých 12 letech, a baletní pojetí jeho Malé noční hudby tam, kde je město nejhezčí – k Bodamskému jezeru. Na paluby dvou nákladních lodí pro převoz štěrku. Jedna sloužila účinkujícím a druhá…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bodamské jezero