Bretaňské princezny v krajkách

Takové šaty opravdu hodně vydržely a byly i dost těžké, aby ve větru nevlály a nepřekážely při práci. Dlouhým těžkým sukním byly přizpůsobeny například i lidové tance, velmi klidné a pomalé. Tento původní prostý oděv dal základ pozdějším bretaňským krojům, lišícím se kraj od kraje a vesnici od vesnice.
Ještě asi před dvaceti lety bylo možné na venkově spatřit ženy oblečené do krojů. Dívky si nákladné šaty pořizovaly na svatbu a pak je nosily o svátcích a do společnosti. Některé oděvní součásti se dokonce dědily z generace na generaci. Dnes už se však lidové kroje nenosí ani v Bretani, kde se jinak mnoho původních zvyků a tradic dodržuje stále. Pokud přesto chcete spatřit současné bretaňské „selky“ i s jejich typickým a neodmyslitelným čepcem, musíte se vydat na nějaký letní folklorní festival, například do Pont l´Abbé, když tam svůj svátek slaví místní krajkářky a výšivkářky. Vyšívaná krajka se totiž v Bretani stala nejvýraznější ozdobou místních krojů.
Móda krajky přišla do Francie v 17. století, a to z Benátek. Tradice domácí vyšívané krajky pak v 17. a 18. století nejprve zakotvila v sousední Normandii, kde bylo založeno i několik věhlasných krajkářských škol pracujících především pro královský dvůr. V té době existovala celá řada krajkářských stylů a technik dovedených k dokonalosti jednotlivými školami. Ty se mezi sebou dorozumívaly odbornými termíny, které byly zároveň jakýmsi tajným jazykem. Později tradice pokračovala v krajkářských spolcích, které v omezené míře fungují dodnes.
Po revoluci, koncem 18. století a ve století následujícím, se zlepšila hospodářská situace i na francouzském venkově, a tak paní z jinak izolované Bretaně se rozhodly, že i ony mohou být dámami. Své původně prosté tmavé šaty začaly pro slavnostní příležitosti zdobit po vzoru šlechtičen výšivkami a krajkami. Šněrovačky zakryly případné nedostatky postavy, vršky tmavých živůtků, konce rukávů i sukní se rozzářily výšivkami nejčastěji v červené, žluté, oranžové nebo bílé barvě. Změny doznaly i čepce. Původní hrubé plátno bylo vyměněno za plátno jemnější a opět krajkově vyšívané. Pozadu nezůstaly ani kroje mužů, jejichž kabátce ozdobila výšivka a dekorativním doplňkem se staly krajkové stuhy uvazované kolem pasu. Z jemné, prostříhávané krajky se kromě čepců začaly šít i límce, zástěry, ba i rukavičky. Vše muselo být dokonale upravené, naškrobené a nažehlené. Jemnost a pracnost krajky zároveň prozrazovala vkus i ekonomické poměry každé rodiny. Na nohou ovšem podle tradice obvykle zůstaly dřeváky.
Odlišnosti jednotlivých krojů jsou značné, a to nejen podle oblastí, ale i v rámci jedné vesnice. Bretaňské kroje nepodléhaly tak přísným pravidlům jako třeba kroje moravské a často záleželo čistě na invenci krajkářek a aranžérek. U plných výšivek se opakoval motiv pavího pera jako symbolu hrdosti a pýchy, zatímco motiv beraního rohu vyjadřoval odvahu. Časté jsou i náměty ryb a rybích koster a také rostlin, především listy kapradí a větvičky jmelí. Nejvýrazněji se teritoriální rozdíly projevovaly na čepcích, hlavně na způsobu jejich vázání. Původně se nosily čepce malé a nenápadné, ale ve 30. letech 20. století dosáhly značných rozměrů i bizarních tvarů. Základem většiny čepců byl silně naškrobený pruh krajky, který se na hlavu aranžoval do různé podoby. Asi nejnápadnější a nejznámější jsou čepce zvané bigoudeny. Tento výraz původně označoval natáčku nebo ruličku, ale přenesl se i na čepce a zároveň se tak říkalo i nositelkám těchto čepců a potažmo i oblasti výskytu této módy, tj. okolí Pont l´Abbé. K vytvoření bigoudenu je třeba pruh plátny široký 20 až 40 cm, který se na temeni stočí do vysokého kornoutu, připevní se do hladce sčesaných dlouhých vlasů a zaváže pod bradou. Tento výkon trvá zručné aranžérce minimálně půl hodiny. Výška hotového bigoudenu dosahovala někdy více než 30 cm a jí se řídila i délka sukní – čím vyšší byl čepec, tím kratší bývala sukně. Bretaňské lidové kroje lze kromě folklorních slavností spatřit pouze ve specializovaných krajkářských obchodech nebo v některém z mnoha bretaňských regionálních muzeí, například v Quimperu, Quérande, Nantes, Pont l´Abbé, nebo v Rennes.

Další informace o Francii naleznet zde: http://www.sopka.cz

Jana Chomátová

Shopping Cart