Brindisi s necelými devadesáti tisíci obyvatel není městem, které by svého návštěvníka okouzlilo na první pohled. Přesto stojí tato dávná obchodní metropole za povšimnutí. Staré město nabízí římské ruiny, středověké i barokní památky a také přístavní atmosféru. Brindisi je úzce spojeno s proslulou římskou silnicí Via Appia, která byla ve 2. stol. př. n. l. prodloužena až do Brundisia, jak se tehdy město jmenovalo, a končila u zdejšího přístavu.
Stojíme u římského mramorového sloupu z 2. stol., i s podstavcem více než 18 m vysokého a obdivujeme jeho hlavici se zobrazením čtyř božstev (tradičně se označují jako Jupiter, Neptun, Minerva a Mars) a osmi tritonů. Při posledním restaurování v letech 1996–2002 byla na sloup umístěna její kopie, originál je vystaven v renesančním paláci Granafei Nervegna z 16. stol. nedaleko katedrály. Původně byly tyto sloupy dva a vyznačovaly konec silnice Via Appia, po které pochodovaly římské legie, aby se nalodily k dobyvatelským výpravám na Blízký východ, a o tisíc let později křižáci na cestě do Svaté země. Druhý sloup se zřítil při zemětřesení v roce 1528 a později byl darován městu Lecce, kde byl po opravách a úpravách znovu vztyčen jako sloup nesoucí sochu městského patrona, sv. Oronza.
Starověké Brundisium bylo původně messapiánským městem (Messapiové byli jedním z ilyrských kmenů obývajících ve starověku východní pobřeží Itálie), v roce 267 př. n. l. ho stejně jako celý poloostrov Salento ovládli Římané, v roce 240 př. n. l. získali jeho obyvatelé římské občanství. Město získalo za Římanů značnou prestiž a stalo se hlavním přístavem pro lodi vyplouvající do východního Středomoří, centrem obchodu i kultury. Významným obchodním a turistickým přístavem ostatně zůstalo dodnes.
Monumentální schodiště Scalinata Vergiliana vedoucí od sloupu dolů na přístavní promenádu Via Regina Margherita nese jméno Vergilia, jednoho z největších římských básníků, který v Brindisi zemřel v roce 19 př. n. l. na zpáteční cestě z Athén. Moře se v Brindisi zakusuje do pobřeží dvěma širokými, od sebe se rozevírajícími zátokami, jež jsou s volným mořem spojeny úzkým Pigonatiho kanálem a mezi nimiž se rozkládá stará část města. Před vjezdem do kanálu stojí na ostrůvku Forte a Mare aragonský hrad, označovaný někdy podle své charakteristické barvy také jako Castello rosso (Rudý hrad), další hrad, štaufský (Castello Svevo) z roku 1227, najdeme na jižním břehu západní zátoky.
Přístav je ideálním místem k procházce a nabízí také hezký výhled na Jadran. Na pobřežní promenádě stojí několik zajímavých historických budov, mezi nimi barokní Palazzo Montenegro, který si postavila bohatá kupecká rodina pocházející z Černé Hory v 2. pol. 17. stol. a v němž dnes sídlí prefektura. Nedaleký historický hotel Grande Albergo Internazionale je typickým příkladem elegantní architektury začátku 19. stol. Slavné chvíle zažil v době otevření Suezského průplavu v roce 1869, kdy hostil různé vládce, šlechtice a bohaté obchodníky. V té době se Brindisi stalo přístavem na tzv. indické poštovní trase z Anglie do Indie. V letech 1870–1914 se pasažéři, pošta i zboží přepravovali vlakem z Anglie do Brindisi, odkud každou neděli vyplouvaly lodě do Port Saidu, Bombaje a Kalkaty. Na molech se to tehdy v Brindisi hemžilo indickými dělníky v turbanech. V době, kdy bylo Brindisi za 2. sv. války půl roku přechodným sídlem italské vlády, pobýval v září 1943 v hotelu Internazionale 20 dnů král Viktor Emanuel III. s manželkou Markétou. Na protilehlém břehu zátoky stojí 54 m vysoký Památník italských námořníků (Monumento al Marinaio dʼItalia) v podobě lodního kormidla, odhalený v roce 1933. Připomíná válečné oběti z řad příslušníků válečného a obchodního námořnictva. V kryptě pod památníkem je na černých mramorových deskách uvedeno celkem 6850 jmen námořníků padlých od roku 1860 v různých konfliktech, zejména v 1. sv. válce. Vrchol památníku slouží jako vyhlídková terasa, z níž se otevírá působivý pohled na město a přístav…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Apulie