Národní park Bryce Canyon patří ke skvostům Coloradské náhorní plošiny. Jeho labyrint bizarních skalních útvarů je důvodem, proč lidé opustí tradiční průjezdní trasy a učiní zajížďku do zdejší svérázné krajiny s drsným klimatem. Ve skutečnosti se nejedná o kaňon v pravém slova smyslu, ale o erozí zpracovanou hranu náhorní plošiny. Nese jméno po muži, který příliš nadšení pro krásy skalních útvarů neměl. Pět roků se v 70. letech 19. stol. rval se zdejší drsnou přírodou, než se odstěhoval do příjemnějších končin. O kaňonu pronesl památný výrok: „Je to jen proklatá díra, kde se ztrácejí krávy!“
Bryce Canyon leží v oblasti tzv. Růžových útesů, nejmladšího a nejvýše položeného stupně gigantické geologické kompozice, které se říká pro zjednodušení Velké schodiště. Zahrnuje celou část Coloradské náhorní plošiny na sever od řeky Colorado. Geologové v ní rozlišují sedm základních stupňů a za první z nich považují severní hranu Grand Canyonu. Nadmořská výška parku dosahuje až 2700 m, což vysvětluje poměrně štědrý příděl sněhu v zimě a také to, proč tu 200 dní v roce mrzne. Růžové útesy tvoří horniny z claronské formace, což je kombinace růžových vápenců a jílovců, jejichž stáří je ve srovnání s jinými sedimenty na Coloradské náhorní plošině relativně nízké. Vznikly na dně třetihorního jezera zhruba před 60 miliony lety. Jsou také mnohem měkčí a nestabilnější než např. druhohorní pískovce či břidlice.
Kombinace mrazu, tajícího sněhu a nízké odolnosti horniny způsobuje poměrně agresivní erozi. Málo stabilní horniny obsahují liniové zlomy, ve kterých mrznoucí voda způsobuje jev zvaný icewedging – „trhání ledovými klíny“. Vzniklé pukliny pak voda z tajícího sněhu a ledu rozšiřuje do malých kaňonů. To vše – spolu s dalšími vlivy jako vítr a gravitace – je příčinou vzniku útvarů, které geologové nazvali tajemným slovem hoodoos. Jde o kamenné věžičky, jež vznikají a také zanikají v podélných liniích, což vytváří neopakovatelný ráz parku. Rychlost eroze se uvádí 0,6–1,2 m za 100 let. To je mnohonásobně rychlejší průběh než v jiných částech Velkého schodiště. Není divu, že na hranách útesů najdeme borovice s obnaženými kořeny, kterým čas doslova bere půdu pod „nohama“.
Největší koncentraci těchto věžiček najdeme v severní části parku…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jihozápad USA