Sedíte v pohodlném koženém křesle a posloucháte. Pianista hraje jednu skladbu za druhou, decentní hudba se mísí se stejně uměřeným cinkotem skleniček a hlasy hostů v uspávavé ševelení. Když přivřete oči, rázem se ocitnete v časech dávno minulých.
V kavárnách, které pamatují i předminulé století, na vás dýchne atmosféra rakousko-uherské monarchie. Za nejstarší je považován podnik Ruszwurm, na který narazíte při procházce po hradním vrchu, v blízkosti Matyášova chrámu. Útulná barokní kavárna je v provozu od roku 1827, kdy ji založil cukrář Ferenc Schwabl. Nábytek z třešňového dřeva vykládaného mahagonem je původní. Kavárna proslula chutnými koláčky, pro něž si prý k snídani posílala kurýry císařovna Sissi.
Kavárenská kultura prožívala v Budapešti zlaté časy od začátku 20. stol. do jeho 30. let, kdy si hosté mohli vybrat z pěti stovek podniků. V těch nejznámějších se setkávali umělci. Spisovatelé, básníci a žurnalisté na svých oblíbených místech trávili spoustu času, psali a skládali verše. Kavárníci jim poskytovali papír i inkoust a za zlevněné ceny nabízeli chleba se sýrem a jiné studené občerstvení. O nedělích se v kavárnách zastavovali také běžní lidé, kteří jinak na takové povyražení neměli peníze, aby si nad šálkem kávy vyměnili nejčerstvější novinky. Během obou válek řada kaváren skončila, nepřál jim ani komunistický režim, který je často považoval za hnízdo svých nepřátel, a proto některé raději zavřel. V nedávných letech se ale mnohé dočkaly rekonstrukce, jež jejich prostředí i slávu oživila.
Stalo se tak i v kavárně někdejšího Pařížského obchodního domu, což je nepřehlédnutelná stavba ve stylu art deco, která nádhernou mramorovou fasádou shlíží na noblesní budapešťský bulvár – třídu Andrássy. Dům z počátku 20. stol., kde se v socialistické éře prodávaly oděvy, prošel důkladnou renovací. V přízemí a prvním patře sídlí obrovské knihkupectví Alexandra a nad ním nádherná secesní kavárna. Zdobí ji krásně zrestaurované fresky na stropě, které vytvořil významný maďarský umělec Károly Lotz. Spolu se skvostnými lustry se odrážejí v obrovských zrcadlech na stěnách. Kožená křesla jsou tak pohodlná, že se vám z nich ani nechce vstát. V kavárně podávají maďarské speciality: Dobošův dort, Esterházyho zákusek, samozřejmě různé druhy káv, můžete si objednat maďarská vína a další nápoje. Potkali jsme tady postarší dámy, jež sem přitahují nostalgické vzpomínky, i mladé Budapešťany, pro něž jsou kavárny z časů monarchie kultovními místy. Viděli jsme i skupinu Japonců ověšených fotoaparáty, protože návštěvu této kavárny mají zařazenu v prohlídce města i zahraniční…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Maďarsko