Jezero Tisza vzniklo na počátku 70. let minulého století přehrazením stejnojmenné řeky. Obrovský rezervoár poskytuje vláhu části Velké uherské nížiny, která byla přeměněna v zemědělsky využívanou půdu. Po Balatonu druhé největší jezero ale také slouží rekreaci a jeho severní část je chráněnou přírodní rezervací…
Maďarská kuchyně je proslulá. Bez přehánění: jde o nejlepší kuchyni ve střední Evropě. Výsostné postavení v ní má paprika, a není se čemu divit: nejkvalitnější, nejchutnější a nejpálivější se pěstuje právě v Maďarsku. Nezastupitelné jsou v maďarské kuchyni také zakysaná smetana, která zjemňuje husté polévky a omáčky, zelí a sladkovodní ryby…
Znak s pěti kostelními věžemi a nápisem Zsolnay Pécs označoval původ výrobků zdejší keramičky hned od jejího vzniku. Osudy města a rodiny Zsolnay se prolínaly. Firma dala městu svébytný vzhled a přispěla k jeho bohatství. Před nedávnem Pécs svůj dluh vyrovnala, když továrně vrátila její bývalý lesk…
Když Maďarům něco upadne na zem a rozbije se to, obvykle to komentují slovy „v Moháči jsme přišli o víc“. Rčení se vztahuje k prohrané bitvě s Turky u jihomaďarského Moháče, k níž došlo skoro před půl tisíciletím. Tak silně ovlivnila dějiny národa a vryla se do jeho paměti, že dodnes zůstává jeho velkým traumatem…
Holašovice Sotva byste našli v Maďarsku pohlednější vesnici. Dokonale zapadá mezi kopce malebně zvlněné pahorkatiny Cserhát na severu země a její upravená stavení svítící bílou omítkou harmonicky splývají s okolní přírodou, pastvinami, sady, vinohrady, poli a lesíky…
Proslulé tokajské víno se podle legendy zrodilo v době, kdy velkou část Maďarska okupovala osmanská říše. Turci plenili vesnice a lidé před nimi prchali do úkrytů v kopcích. Když se později vrátili, na vinicích našli na keřících bobule obalené plísní. Přesto je sklidili, a vyrobili víno jako obvykle. Na jaře pak zjistili, že je mnohem sladší než kdy dřív…
Debrecínu vévodí Velký kalvínský kostel na Kossuthově náměstí. Lajos Kossuth, jedna z velkých postav maďarských dějin, v něm prožíval hvězdné okamžiky svého života, když zde v dubnu 1849 vyhlásil nezávislost Uherska, na krátký čas se stal hlavou státu a Debrecín jeho hlavním městem. Památnou lenošku národního hrdiny kostel opatruje jako vzácnou relikvii…
Rod Esterházyů patřil k nejbohatším a nejmocnějším v Uhrách. Oddaný stoupenec monarchie Miklós Esterházy byl v rakouské armádě polním maršálem, ale také miloval umění a život v přepychu. Pod heslem „Co může císař, můžu i já“ si užíval hlavně na svém sídle Eszterháza…
Všechny evropské národy mají přirozenou tendenci se družit, shlukovat a slavit. Je to v nás z dob dávno zasutých časem, kdy se u vysoko planoucích ohňů sjednocoval duch tlupy, rodu či kmene, kde všechny spojoval společný citový prožitek a upevňovalo se vědomí sounáležitosti. Maďaři mají tendenci a potvrzovat si svou vlastní identitu oproti svým středoevropským sousedům mnohem větší…
Zvony se v Pécsi ozývají ze všech stran, jak se ostatně na město s krásným českým jménem Pětikostelí sluší. Dva chrámy nelze přehlédnout – katedrálu sv. Petra se čtyřmi věžemi a mešitu Kásima Gáziho, symboly historických údobí, jimiž město prošlo. Doklad počátků křesťanství ale musíme hledat pod zemí…
Ora et labora Když se v rovinaté maďarské krajině zvlní terén i jen do mírného pahorku, hned je z něho hora. Návrší nad městečkem Pannonhalma neleží ani tři sta metrů nad mořem, přesto ho nazývají Svatou horou. Stojí na něm totiž benediktinský klášter arciopatství sv. Martina, založený v roce 996 uherským knížetem Gejzou. Od roku 1996 je klášterní komplex na seznamu Světového dědictví UNESCO…
Desítky schodů nás zavedly na vyhlídkovou terasu věže lycea, na které ještě stojí nevelká dvoupatrová stavba s hvězdářskou kopulí. Vstupujeme do malé potemnělé místnosti, kde na okrouhlé stolní desce sledujeme dění v Egeru. Jedinou funkční cameru obscuru ve střední Evropě ovládá muž v černých rukavicích mosaznými tyčemi. Jednou otáčí periskopem, druhou zaměřená místa přibližuje a třetí špiónské oko z roku 1776 zaostřuje. Teď na hradní bašty…
Jako by příroda chtěla Maďarsku vynahradit to, že nemá moře, a obdařila zemi bohatstvím podzemních pramenů. A Maďaři se do vody doslova zamilovali. Komu by se to ostatně nelíbilo, koupat se pod širým nebem i v zimě a ještě se při tom prohřívat příjemně teplou vodou, jež blahodárně působí na celé tělo…
Sedíte v pohodlném koženém křesle a posloucháte. Pianista hraje jednuskladbu za druhou, decentní hudba se mísí se stejně uměřeným cinkotem skleniček a hlasy hostů v uspávavé ševelení. Když přivřete oči, rázem se ocitnete v časech dávno minulých…
Muž v širokém klobouku oblečený do plandavých modrých kalhot a tmavých kabátců práská bičem. Sedí při tom na břiše koně, který leží na trávě. Další dokonce na koni stojí. Položení koně na bok patří k dávným tradicím honáků na maďarské pustě. A čikošové, jak se kovbojům z pusty říká, umějí s koňmi i další kousky…
Budapešť počítá své dějiny od roku 1873. Administrativním spojením Budy, Óbudy a Pešti tehdy vzniklo město, které mělo důstojně reprezentovat ambiciózní politické, národnostní a hospodářské cíle Uher po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867. Neuvěřitelná stavební horečka vytvořila z Budapešti během pár desetiletí moderní velkoměsto evropského střihu…
Lázně s termálními prameny, parádní metropole na Dunaji, víno, ostrá jídla kořeněná paprikou, Balaton a nesrozumitelná řeč. To je asi základní představa Čechů o Maďarsku, ještě před dvaceti lety sousedním státu, s kterým nás spojuje nejen společný středoevropský prostor, ale i dějiny, v nichž se styčné body objevují od samotného počátku maďarského státu…
