Všechny evropské národy mají přirozenou tendenci se družit, shlukovat a slavit. Je to v nás z dob dávno zasutých časem, kdy se u vysoko planoucích ohňů sjednocoval duch tlupy, rodu či kmene, kde všechny spojoval společný citový prožitek a upevňovalo se vědomí sounáležitosti. Maďaři mají tendenci a potvrzovat si svou vlastní identitu oproti svým středoevropským sousedům mnohem větší.
Po celé zemi a po celý rok můžeme narazit na mnohé slavnosti, z nichž některé patřily k prvním, které byly zařazeny do seznamu nehmotné dědictví lidstva UNESCO. Populární jsou slavnosti jezdecké, které pocházejí v zásadě ještě z doby, kdy předci dnešních Maďarů přiklusali do střední Evropy na konících z východních stepí, i slavnosti spojené s vínem, jež se konají od Šoproně přes Villány, oblast Badacsony až po Tokaj a Transylvánii, neboť nic tak nepodpoří chuť slavit, radovat se a jásat jako dobré víno. Vůbec nejoblíbenější jsou slavnosti spjaté s jídlem jako je největší evropská Slavnost klobás v Békéscsábě, gulášové slavnosti i slavnost rybí polévky hálászlé v Baji, Dny papriky v centru jejího pěstování Kalocsa či slavnost sulcu v Szégedu, slavnosti pálinky, meruněk, tarhonyi, melounů, dýní, šafránu, chřestu… Četné slavnosti hudební a lidové můžete zažít doslova po celé zemi. Nadchne vás oslava Velikonoc na Palóckém festivalu v Hollókő nebo ve skanzenu v Szentendre i slavnosti spojené s patronem země sv. Štěpánem, jako třeba Květinový karneval v Debrecínu. Najdeme i slavnosti do morku kostí pohanské, silně spjaté s kultem plodnosti a oslavou konce zimy, jako je Busójárás v Moháči. Kromě místních přitahují tyto akce stále více i turisty, především návštěvníky oblíbených termálních lázní.
Jezdecké slavnosti
Národní park Hortobágy, to je nekonečná rovina, kde i nízké stodoly s rákosovými střechami musí mít mohutné hromosvody, protože jsou společně s vahadly studní široko daleko nejvyššími body pusty. Rovina, vysoké, bleďounce modré nebe, travnatá pláň v létě rozpálena dožhava, dusot koňských kopyt, barevné slavnostní kroje a temně modré plisované nohavice a rukávce jezdců – čikošů (maďarsky csikós), všude proutěné a kožené zboží, švihání několikametrových bičů, vůně guláše a palačinek. Ano, jste tu správně na největších evropských jezdeckých slavnostech, které při životě udržuje asi 200 rodin čikošů. Sejdou se, poklábosí, projdou bohatý řemeslný trh a čikoši předvedou své úctyhodné jezdecké umění spojené s absolutní poslušností koní svým blízkým i turistům z nedalekých termálních lázní v Hajdúszoboszló. Hlavním číslem festivalu je tzv. Kochova pětka, kterou umí opravdu jen ti nejlepší. Jezdec v divokém trysku stojí na hřbetech dvou koní (každou nohou na jiném) a dlouhými otěžemi řídí koňskou pětku. Pojmenována je po rakouském malíři koní Ludwigu Kochovi, který v roce 1923 namaloval v tehdejším romantickém duchu obraz právě s takovým jezdcem. Ten divoký trysk, vlající hřívy koní, vysoké nebe a rovná čára obzoru se našinci vryjí do paměti a vybaví se mu, kdykoliv si na jezdecké slavnosti vzpomene…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Maďarsko