Vody na Srí Lance – mořské, říční i jezerní – jsou bohaté na rozmanitý život, který se odehrává v hlubinách daleko od toho našeho. K plavání v zelených řekách deštných pralesů či ke zkoumání přílivových lagun u východního pobřeží stačí potápěčská maska a šnorchl. Svět sám pro sebe tvoří mangrovy. Mezi jejich spletitými chůdovitými kořeny se prohánějí barevné ryby, z děr vylézají krabi a kameny pokrývají přisedlí měkkýši.
Turisty nejvíce láká Indický oceán a potápění. Korálové útesy a vraky lodí jsou domovem ploskozubců, klipek, klaunů, kteří jako by si neúnavně hráli se sasankami, s nimiž žijí v podivuhodné symbióze, ale třeba i dravých barakud. Je však třeba znát to správné období k návštěvě, protože viditelnost se pravidelně mění podle monzunů a dalších povětrnostních faktorů. Proto je dobré pečlivě naplánovat místo i čas. Stojí to za to, ať se chcete koupat, šnorchlovat, potápět, rybařit nebo sbírat podvodní fotografie.
Moje cesta po pobřeží začíná v Negombo, které je nejblíže mezinárodnímu letišti a kde jsou nejlepší podmínky pro potápění od listopadu do března. Rybáři a mládež tu chytají malé barakudy, makrelovce a statné latese. Nemají přitom žádné zvláštní náčiní, stačí jim jednoduchá síť. Baví mne pozorovat rybáře brzy zrána, jak přivážejí svůj úlovek z nočního lovu a nabízejí ho trhovcům. Možná si také jeden kousek koupím a udělám si piknik na pláži – smaženou rybu s rýží a zeleninou. Po plavání a potápění bude apetit ještě větší.
„Nechceš se zajet podívat na vraky?“ ptá se mne Rodney a v jeho očích hraje úsměv. Je to jasné, cítí vůni možného příjmu. „Jsou tu dva, nedaleko Kapungody, asi dvě hodiny rychlým člunem…“. „Proč ne,“ souhlasím a za chvíli již sedím v člunu, který s námi uhání po hladině. Je to pěkný kostitřas. Dobrodružství ale stojí za to. Vraky jsou v mělké vodě, a tak stačí nasadit si ploutve a masku a na chvíli prohnat kanice i různé bezobratlé. Rodney se snaží chytit barakudy, ale nemá moc štěstí – samé malé kousky. „To k večeru uvidíš, jak půjdou na návnadu!“
„A kam mne vezmeš zítra, co do Kolomba?“ ptám se zvědavě, když popíjíme na pláži zázvorové pivo a spořádáme část našich úlovků.
„Kdepak, ty doby, kdy se potápělo v Kolombu, jsou pryč. To bylo před druhou světovou válkou, kdy se na Srí Lance poprvé objevily šnorchly a ploutve. Čistá voda je na jih od města. K útesům připlouvají hejna makrelovců a makrel, která cestují z místa na místo. A třeba uvidíš i šedivého žraloka,“ mrká na mne Rodney.
„A není to nebezpečné?“
„Coby, to je neškodný druh, ale vidět ho, to je opravdu štěstí, objevuje se jen zřídka.“
Žralok se nakonec neukázal, ale zato se u pláže Mount Lavinia nechali obdivovat nádherní pomci s modrým proužkem.
V cestě kolem „perly Indického oceánu“ pokračuji proti směru hodinových ručiček a jen rychle zastavuji v Ambalangodě. Díky nedaleké řece je zde po většinu roku voda kalná a nejinak je tomu i při mé návštěvě. Škoda. Zato nedaleká Akurala nabízí opět dva vraky a nádherné skály – oko fotografa zajásá a srdce potápěče též.
Rodney vybírá ta nejlepší místa, a tak se vyhneme Hikkaduwě, kde ryby z přemíry turistů trochu znervózněly. Méně navštěvované jsou útesy v Gintotě, Medagale a Ralagale, potápění k vraku Malabar v hloubce 18–25 m je zážitkem stejně jako nový vrak v přístavu Galle.
Já se ale zastavuji v Mirisse, abych pozorovala hemžící…