Býčí zápasy

Býčí zápasy byly odjakživa mužskou záležitostí. Ženy připravovaly doma večeři, staraly se o děti a navštěvovaly se mezi sebou. I když jsou dnes oproti minulosti daleko emancipovanější, v aréně nenajdeme ani jednu. Možná je tato podívaná ani tolik neláká. Zato muže ano! Jde o tradiční sport i zábavu, otázku prestiže, pýchy a úspěchu.
Místní jsou poměrně diskrétní a prohlížejí si mě jen nenápadně. Zvědavě a s úsměvem. Dělám, že jsem si ničeho nevšimla, a bavím se s naším průvodcem Alím. V dlouhé kanárkově žluté dišdáši a s turbanem na hlavě vypadá velmi úctyhodně a v aréně je rozhodně nejelegantnější. Ostatní mají košile různě pomačkané, někdy i zašpiněné od práce s býky. A ta je pěkně tvrdá!
Do středu arény postupně přijíždějí náklaďáky s favority. Majitelé je rozestavují podél kolbiště. Býci jsou svalnatí a plni energie. Hrabou hlínu pod sebou, škubou provazem na noze a chtějí již rychle do boje. Mnozí váží přes 1000 kg. Pro majitele jsou jeho chloubou a s každým vítězstvím roste i jejich cena. Velmi úspěšný jedinec může během zápasů svou cenu i zdvojnásobit. Každý boj trvá jen několik minut a v jednom dni jich proběhne asi dvacet. Zvířata jsou přivážena postupně. Dvojice býků pro jednotlivé zápasy se vybírají podle přibližně stejné výšky, hmotnosti a mohutnosti. Jejich hlavní zbraní jsou rohy, které se mohou do protivníkových pěkně zaklesnout. V Ománu nenajdeme žádného toreadora či krev na scéně. Proti sobě stojí dva těžkotonážníci a vyhrává ten, který vydrží v boji déle a nevzdá ho. Občas se některý býk rozhodne ze zápasu odstoupit ihned a opustí pomyslný ring. Vítězství soupeře je pak velmi snadné. Jindy spolu oba býci zápasí velmi dlouho, frkají a zuří…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2018

Shopping Cart