K nejvyhlášenějším přírodním sceneriím Portugalska patří 140 m vysoká skála na nejzápadnějším výběžku pohoří Serra de Sintra – mys Cabo da Roca.
Neustále se tu odehrává ohromující přírodní divadlo, které okamžitě každého okouzlí. Studené burácející vody Atlantiku se zde tříští a lámou o skály. Na jedné straně síla mocného oceánu, na druhé nezdolnost naší pevniny. Podobný obraz lze spatřit i jinde na světě, ale toto místo má punc jedinečnosti – leží na devátém stupni, třicáté minutě a druhé vteřině západní zeměpisné délky, takže jde o nejzápadnější bod na celé eurasijské pevnině. Dál už je jenom široširý oceán. Tento fakt připomíná i malý památník ozdobený slovy portugalského národního básníka Luíse de Camões: „Tady, kde země končí a moře začíná…“
Na tomto divokém místě se svým způsobem zrcadlí básníkova dobrodružná duše. Luís de Camões byl velký bouřlivák a idealista, který se prý zamiloval do královniny dvorní dámy a později snad i do princezny Marie, sestry krále Joãa III. Nakonec byl vyhoštěn ze země a odešel bojovat jako voják do Ceuty, kde přišel o oko. Později byl po šarvátce se služebným z královského paláce dokonce uvězněn, aby nakonec po propuštění odjel do Indie. V Asii začal pracovat na svém nejslavnějším díle, velkolepém eposu Lusovci, v němž připomíná i toto místo.
I já tu teď stojím, dívám se na zpěněný oceán, divoké vlny a vzdálený horizont. Tam někde v dálce je Amerika, Nový svět! Jak muselo být vzrušující setkání s indiány na opačné straně Atlantiku! Přemýšlím o námořnících, kteří se vydávali na širý oceán, aby pluli do nepoznaných vzdálených končin. To byla odvaha! Epocha objevitelských plaveb je fascinujícím obdobím dějin lidstva. Kdybych žil v oné době, rád bych se na nich podílel. Prostředí mysu Cabo da Roca přímo vybízí k takovým úvahám.
Jako upomínku na toto místo si mohou turisté v informačním centru koupit diplom, do kterého úředník vepíše krásným gotickým písmem jejich jméno, a potvrdí tak, že se dotyčný nacházel na nejzápadnějším bodě Evropy. O kousek dál stojí 22 m vysoký červený maják. I když na to vůbec nevypadá, byl postaven už v roce 1758 za časů ministerského předsedy markýze de Pombal. Patří mu, jak jinak, titul nejzápadnějšího majáku Evropy. Jeho světlo je vidět na vzdálenost 48 km, čímž chrání námořníky, ale už ne turisty, kteří se často fotografují velmi nebezpečně na samém kraji útesu. Vloni tady takhle zahynul jeden polský pár.
Z mysu Cabo da Roca se dá jet do starobylé Sintry, která je plná nádherných paláců. Známý je hlavně pohádkový Palácio Nacional da Pena, ale návštěvníka si podmaní i další – za návštěvu určitě stojí Palácio Nacional de Sintra, nejlépe zachovalý středověký královský palác v Portugalsku, a také exotická vila Palácio de Monserrate, tradiční letní sídlo portugalského dvora. Ten, kdo si chce Sintru a její okolí prohlédnout důkladně, musí si na ni vyhradit přinejmenším jeden celý den, spíše dva. Sintra ale za to stojí – ne nadarmo je město se svým okolím zapsáno jako „Kulturní krajina Sintry“ na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Další články z vydání o Portugalsko naleznete zde