Málokde se v Provenci obejdeme bez kopců a hor. Alespoň na obzoru vždycky nějaký kopeček spatříme. Jen v Camargue ne. Nadmořská výška nejvyššího místa tu činí čtyři a půl metru, u nejnižšího musíme začít záporným znaménkem (-1,6 m). Pohled se zastaví jen o řady stromů vysázených jako větrolamy nebo porosty vysokého rákosu lemující vodní kanály a břehy vodních ploch.
Pár kilometrů před Arles odbočuje z Rhôny k západu vedlejší rameno. Než dosáhne svého ústí do Středozemního moře, vzdálí se od ní na víc než 30 km. Průběh toků Velké i Malé Rhôny se v průběhu staletí mnohokrát měnil, stejně jako linie pobřeží, řeka po sobě zanechávala obrovské množství naplavenin. Teprve po zabezpečení pobřeží i obou říčních toků hrázemi ve druhé polovině 19. stol. získal ostrov mezi Grand Rhône, Petit Rhône a Středozemním mořem víceméně stabilní tvar. Camargue se ale této oblasti říkalo odedávna. Dnes se můžeme setkat ještě s termínem Petite Camargue (Malá Camargue), jímž se označuje západní pokračování Camargue na pravém břehu Malé Rhôny, jež dokonce překračuje hranice Provence a zasahuje až do oblasti Languedoc-Roussillon.
S Camargue jsou tradičně spojováni bílí koně a černí býci, kteří se tu chovají extenzivním způsobem ve skupinách, jež se právě kvůli specifickému způsobu chovu označují speciálním výrazem manades. Jen velmi nenásilně a z dálky (kromě případných akutních problémů) se o ně starají gardians, populární kovbojové z Camargue. A z dálky také býky na pastvě uvidíte, pokud se vám zrovna nepoštěstí přichomýtnout se k některým svátkům a slavnostem, při nichž hrají býci hlavní roli. Často se tvrdí, že býčí zápasy v Provenci jsou nekrvavé a býci se při nich nezabíjejí. To je pravda pouze částečná, která platí pro courses camargaises. Tyto doslova „závody“ se odehrávají také v arénách, ale býk má při nich navázány mezi rohy nebo kolem nich krátké stužky, které se mu snaží zvláštním háčkem zvaným crochet strhnout některý z bíle oblečených raseteurs. Ať se mu to podaří nebo ne, musí pak před býkem hodně rychle utíkat a zpravidla se zachraňuje skokem přes bariéru lemující plochu arény. Závod trvá 15 minut a býkovi se při něm nic nestane. Kromě toho ale existuje v Provenci i klasická korida španělského typu, které se účastní matadoři z Francie i Španělska, při níž se býci zabíjejí a která je přinejmenším stejně populární jako nekrvavé závody. Dvěma typům zápasů odpovídají i dvě plemena, která se v Camargue chovají – raço di bioù je zdejší původní býk dosahující hmotnosti kolem 450 kg, zatímco taureau de combat je až o 300 kg těžší býk původu španělského. Pro úplnost ještě dodejme, že součástí mnoha místních slavností, fêtes votives, bývá jakási přehlídka býků spojená s jejich během ulicemi obce, při němž svou zručnost předvádějí gardians. Často se koná právě před nekrvavými „závody“.
Na bílých koních dnes nejezdí jen gardians, ale také turisté. Vyjížďky na koních představují spolu s cyklistickými a pěšími výlety nejlepší způsob, jak Camargue poznat, protože autem se zdaleka všude nedá dostat. Platí to zejména pro centrální část Camargue kolem největšího jezera Étang du Vaccarès, která je přísně chráněna jako národní přírodní rezervace. Celá jižní Camargue je významnou ornitologickou lokalitou poskytující výborné životní podmínky mnoha stálým druhům, ale rovněž neméně významnou oblastí, kde se zastavují tažné druhy ptáků. Ornitologickým symbolem Camargue jsou plameňáci růžoví, kteří tu i hnízdí a jejich jihofrancouzská populace je největší v Evropě…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Provence