Jihofrancouzské město Carcassonne, rozložené na temeni protáhlého pahorku nad řekou Aude, připomíná svými mohutnými hradbami, věžemi a branami s padacími mosty
spíše ilustraci vystřiženou z pohádkové knížky než reálné panorama města na začátku 21. století. Snad už jen pestře odění rytíři cválající po starém mostě přes řeku, případně tu a tam nějaký ten nenasytný drak, mohli by doplňovat onu neskutečnou scenerii. Dlužno však podotknout, že úchvatný pohled, jenž nepřipraveným návštěvníkům doslova „bere dech“, je do jisté míry dílem památkové péče a záchrany gotického města v 19. století.
Dnešní Carcassonne se dělí na dvě části: na tzv. Cité, čili samo „město“ na zmíněném pahorku, a na dnes daleko větší Ville Basse, tedy „dolní město“ na opačné straně řeky, které se v moderní době stalo hospodářským a správním centrem městského celku o více jak 40 tisících obyvatel.
Nejstarší osídlení pahorku lze spojovat s keltským oppidem založeným už někdy v 6. stol. př. n. l. V roce 122 př. n. l. je ovládli Římané a později opevnili jako svou základnu. Její název Colonia Julia Carcaso přežívá ve jménu města dodnes, stejně jako základní rozvrh a půdorys celku, jejž Římané během staletí vybudovali. Není divu, vždyť zde vládli více jak 500 let! Kromě samotného hradu, který postavili na keltských pozůstatcích už v 1. stol. př. n. l., to bylo především opevnění města, provedené v neklidných dobách 3. a 4. století: mohutná hradba se třiceti věžemi a čtyřmi branami střežícími přístup do města, víceméně zachovaná a tvořící vnitřní pás opevnění pozdějšího středověkého systému.
Římané se zde udrželi až do roku 412, kdy město dobyli Vizigóti, ale jejich celkem poklidné třísetleté panování skončilo vyloděním Arabů u Gibraltaru v roce 711 a zhroucením vizigótské říše na Pyrenejském poloostrově; už v roce 725 arabští útočníci obsadili i Carcassonne. Nepobyli zde sice dlouho, protože porážka u Poitiers roku 732 je přinutila k návratu do Hispánie, nicméně pro celou oblast to byl počátek mocenských proměn a zvratů, kterým byla vystavena po celý středověk. Vládli zde Frankové i místní hrabata, soupeřící o město v nekonečném sledu dnes už málo přehledných konfliktů; k nejznámějším vládcům patřil rod Trencavelů z nedalekého Béziers. Za jejich vlády ve 12. století byl přímo ve městě, na místě římské citadely, postaven velkolepý kastel s věžemi v obvodových zdech a s vlastním přík…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Francie – památky UNESCO