Carnac

Na sever od Carnaku, v katastru vesnice Le Ménec, v ploché, jen nepatrně zvlněné krajině se tu pod širým nebem, v délce kolem jednoho kilometru, táhne jedenáct rovnoběžných řad mohutných, na způsob stél vztyčených kamenů, mířících jakoby odnikud nikam a bez jakéhokoliv zřejmého smyslu. Bývalo jich mnohem víc, ale nepřízeň času a zásahy místních obyvatel, jimž se vždy hodil snadno dostupný stavební materiál, jich přestálo ještě téměř jedenáct set. Ale i jejich prořídlé řady nadále vzbuzují údivu a úctu návštěvníků.
Svým množstvím přesahuje soubor carnackých megalitů (z řeckých slov megas – velký a lithos – kámen) všechny podobné lokality, ale v kontextu evropské kultury nejsou opracované, vztyčené obří kameny nijak ojedinělým jevem. Ale ať už se nacházejí v jihozápadní Anglii, ve Skotsku, na Korsice, Sardinii či v Bretani, vždy vzrušovaly lidskou mysl a fantazii. Všechny civilizace a národy, které v průběhu tisíciletí v jejich blízkosti žily, přijímaly je jako odkaz předků a uctívaly je v souladu se svými náboženskými představami. V případě carnackých megalitů je známo, že je uctívali Keltové, starověcí Římané i křesťanští Bretaňci, kteří už do kamenů vytesávali znamení Krista, nebo přímo u nich vztyčovali své kamenné kříže, podobně jako je tomu u vesnice St. Michel…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 6/2002.

Další informace o Francii naleznet zde: http://www.sopka.cz

Jaromír Adamec