Povětrnostní modelované výchozy tvoří většinou prokřemenělé žuly. Jsou jako galerie abstraktních skulptur, z nichž některé připomínají zvířata, lidské tváře nebo i torsa. Jeden z těchto obřích balvanů se například jmenuje Mussolini Rock. Bílé monolity jako by sestupovaly z kopce do údolí, obklopeny nízkým jehličnatým lesem. Jsou velmi populární, protože patří k atrakcím velice navštěvovaného národního parku Wilson‘s Promontory. Území leží necelých 250 km od Melbourne a má tvar protáhlé skalnaté poloostrovní výspy (promontory), která je definitivním jižním koncem australské pevniny. Krajina poloostrova je divoká, cesta přes ni je namáhavá, ale přesto sem každoročně přicházejí desetitisíce návštěvníků. Většina z nich se však spokojí jen s vyhlídkovou cestou autem do Tidal River Camp v zátoce Norman Bay. Dál, až na nejjižnější skalnatou výspu South East Point s bílým majákem a několika budovami na vrcholu, se jde pěšky. Túra trvá dva až tři dny a je spíš pro otrlé a dobrodružné povahy. Ale i bez této náročné cesty lze z vyhlídkových silnic spatřit mnoho úchvatných přírodních scenérií s propastnými roklemi, žulovými skalisky a velkolepým pobřežím, kde skalní stěny spadají rovnou do moře a jen v malých chráněných zátokách leží tiché bílé pláže. Tato nejjižnější žulová výspa, včetně svých skulptur na Balvanové hoře, je svědectvím posledního období, kdy se kontinent rozšířil novým vrásněním a kdy vznikly v nitru mladých hor jeho nejmladší žuly. Od této doby, tedy po 300-400 milionů let krajina Austrálie stárne, je stále nižší a plošší – až se stala druhým nejnižším kontinentem světa.
Další informace o Austrálii naleznet zde: http://www.sopka.cz
Dalibor Moravec