Možná za to může skutečnost, že se o vznik rezidence a její podobu postaraly ženy. První byla Kateřina I., jíž manžel Petr I. daroval pozemky. Německý architekt Johann Friedrich Braunstein na její přání postavil v roce 1724 první carský palác, který Kateřina s oblibou využívala jako svoje letní sídlo. Ve zvelebování rezidence pokračovala její dcera Alžběta. Ruští architekti budovu postupně rozšiřovali, carevna ji ale nakonec nechala celou přestavět. Práce svěřila italskému architektu Francescu Bartolomeu Rastrellimu, který navrhl impozantní palác, jemuž vtiskl velkolepý barokní vzhled. Třetí ženou, jež promluvila do dějin Carského sela, byla Kateřina Veliká. Najala skotského architekta Charlese Camerona, který v návrzích úprav vycházel z jejích představ. Zároveň pověřila italského architekta Giacoma Quarenghiho stavbou druhého paláce pro svého vnuka Alexandra I. Na začátku 20. stol., kdy ho obýval car Mikuláš II., byl Alexandrovský palác svědkem konce carského Ruska. Po únorové revoluci v roce 1917 odtud svrženého ruského cara s rodinou deportovali do Tobolsku.
Přišla ještě drsnější říjnová revoluce, která Romanovce fyzicky zlikvidovala. Nový režim vyhlásil palácový komplex Carskoje Selo muzeem. Alexandrovský palác spolu s parky částečně sloužil jako dětská ozdravovna. To vedlo k přejmenování na Dětskoje Selo. V roce 1937 při 100. výročí básníkovy smrti bylo město, které mezitím u carské rezidence vzniklo, znovu přejmenováno na Puškin. Proslulý ruský básník byl nejslavnějším studentem zdejšího lycea, kde strávil šest let. Město se tak jmenuje stále, i když historický název Carskoje Selo se prosazuje čím dál víc…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2018