Caserta
Za větším pohodím a z dostřelu lodních děl, mohli bychom shrnout důvody ke vzniku zámeckého komplexu, který v 18. stol. vznikl severně od Neapole a do obecného povědomí posléze vstoupil jako „italské Versailles“.
Od roku 1503 až do války o španělské dědictví a příchodu Habsburků roku 1713 patřilo Neapolské království Španělsku a Neapol byla sídlem španělských místokrálů. V článku o neapolských památkách jsme se zmiňovali o jejich snaze přesídlit z ponurého středověkého hradu do pohodlnější a důstojnější rezidence. Přímo ve městě to vedlo k založení Královského paláce, ale ani ten nesplňoval představy vladařů o bezpečném sídle hodném jejich majestátu, zejména ve srovnání se stavební činností ve Francii Ludvíka XIV.: zámecký komplex, který tehdy rostl ve Versailles, se v celé Evropě stával vzorem panovnického sídla.
Když v roce 1734, po dvaceti letech habsburské vlády, získali Neapolské království španělští Bourboni a na trůn coby Karel VII. usedl bratranec francouzského krále Ludvíka XV., bylo rozhodnuto: necelých 30 km severně od Neapole, u městečka Caserta (dnes Caserta Vecchia), se roku 1752 začalo stavět zcela nové královské sídlo, které se v maximálně možné míře mělo přiblížit francouzskému vzoru, a to hluboko ve vnitrozemí: Stále živá byla tehdy zkušenost z roku 1742, kdy sama Neapol měla namále tváří v tvář anglické flotile.
Projektem byl pověřen Luigi Vanvitelli, oblíbený malíř a architekt holandského původu, který se už dříve proslavil stavbami v celé Itálii. Zámek v Casertě byl vedle staveb v Římě, Perugii, Anconě nebo Loretu jen jednou z mnoha jeho zakázek. Práce na něm nakonec trvaly skoro sto let, přičemž až do roku 1773 probíhaly přímo pod Vanvitelliho vedením.
Ten zámek pojal jako dvoupatrovou, do šířky rozvinutou stavbu na půdorysu obdélníka o stranách 247 a 190 m, s odpovídajícím vnitřním nádvořím, do něhož jsou však vložena dvě vzájemně překřížená křídla, korunovaná kupolí nad středem a dělící jej na čtyři dvory. Vnější průčelí jsou v přízemí opatřena pásovou rustikou (vystupující kvádry zdiva v horizontálních pásech mají zdůrazňovat pevnost architektury), zatímco obě vyšší patra jsou na několika místech opticky spojena kolosálním řádem kompozitních polosloupů…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Neapolský záliv/Amalfské pobřeží
Caserta