Versailles – ztělesnění majestátu

Když si zde, zhruba 20 km jihozápadně od centra Paříže, dal Ludvík XIII. v roce 1624 postavit lovecký zámeček, jistě netušil, že jednou tu bude stát rezidence o více jak dvou tisících místnostech, obklopená parkem o rozloze asi 8 km2. Místo znal už z dřívějška; vesnice Versailles bývala střediskem stejnojmenného panství s oblíbeným loveckým revírem, tehdy v držení hrabat z rodu Gondi, a na jejich zámku zde jako host několikrát pobýval už jeho otec Jindřich IV., který malého Ludvíka bral s sebou.
Jindřich IV. se roku 1610 stal obětí atentátu a Ludvík, tehdy devítiletý, se stal francouzským králem jako Ludvík XIII. Role, do níž byl postaven, nebyla záviděníhodná: poručnictví Marie Medicejské, pletichy jejích oblíbenců a úskoky vysoké politiky, jíž dominoval všemocný kardinál Richelieu… jako bychom se vraceli na stránky Dumasových Tří mušketýrů. Ludvík trpěl agorafobií, strachem ze shluku lidí a z otevřeného prostoru, a zřejmě to byl důvod, proč hledal klidné, čistě soukromé útočiště a proč jeho volba padla právě na Versailles, kde na malé výšině uprostřed mokřadů tehdy stál jen osamělý větrný mlýn. Ten roku 1624 koupil a pustil se do novostavby.
Jméno jejího architekta neznáme; víme však, že šlo o obdélnou stavbu o třech podlažích, doplněnou dvěma nižšími křídly podél nádvoří otevřeného k východu. A král se na dokončení zřejmě těšil – sotva pár měsíců po zahájení stavby v nedokončeném objektu poprvé nocoval a v roce 1626 sem přivedl část svého dvora.
Už počátkem 30. let byl zámek poprvé výrazně rozšířen. Architekt Philibert Le Roy tehdy k nárožím objektu přidal pavilony čtvercového půdorysu, ale zachoval sestavu starších částí s původním vstupním nádvořím a fasádami kombinujícími neomítnuté cihlové zdivo s dekorací ze světlého kamene, a to pod strmými střechami s krytinou z modrošedé břidlice. A protože v roce 1632 král odkoupil od Gondiů zbytek panství a dokonce dal zbořit jejich původní sídlo, nic už nestálo v cestě velkolepým úpravám okolí – především zahradám ve „francouzském“ stylu, jak je navrhl jejich správce Jacques Boyceau. Odtud pochází i označení pro typickou úpravu parků při barokních zámcích v celé Evropě, s živými ploty a důmyslně kompovanými záhony květin vytvářejících geometrické vzory a arabesky. A typickým výrazem barokního cítění byla i terasa vložená do středu prvního patra zahradního průčelí a vnějším schodištěm přístupná i ze zahrady. Na jejím místě později vznikl slavný Zrcadlový sál, ale ve své době představovala důležitý článek spojení architektury s vnějšm prostředím.
V květnu 1643 Ludvík XIII. zemřel a na trůn usedl jeho čtyřletý syn Ludvík XIV. O „Králi Slunci“ a povaze jeho vlády bylo už napsáno mnoho. Francii vládl neuvěřitelných 72 let, během nichž dokázal zemi povznést do postavení velmoci prvního řádu. Dlouhé období jeho vlády bylo poznamenáno nekonečným sledem politických kampaní, bouří a válek – od poručnické vlády jeho matky Anny Rakouské, opírající se jak v politické, tak v osobní rovině o oddaného kardinála Mazarina, až do dospělého věku, kdy po Mazarinově smrti v roce 1661 mohl prohlásit své slavné Lʼétat, cʼest moi („Stát jsem já“) a poté zemi úspěšně vést až do své smrti roku 1715…

Shopping Cart