Když se podle staré legendy nejvyšší bůh Ta´aroa rozhodl stvořit Polynésii, začal s ostrovem Bora Bora. Na svém prvním výtvoru nešetřil a vyplýtval naň alespoň polovinu vší nádhery, kterou měl v zásobě. Snad proto, aby se oba – ostrov i Ta´aroa – zalíbili bohyni ohně Pelé, která prý na Boře Boře sídlila předtím, než se usadila na Havaji. Přeluzný výtvor Ta´aroy oceňují i dnes bez výjimky všechny prospekty a průvodci označením „nejkrásnější ostrov světa“…
Západně od Společenských ostrovů leží dvě ostrovní skupiny, které dostaly jméno po nejslavnějším mořeplavci Tichého oceánu – Cookovy ostrovy. Vzdálenost mezi nimi je obrovská. Zatímco severní skupina zasahuje až k 10. stupni j. z. š., jižní skupina překračuje obratník Kozoroha…
Vlhké horko, oranžově červené autobusy drkocající po nečetných místních komunikacích, nepřehlédnutelně krásné tváře dětí, narůžovělé květy banánovníků a vůně oceánu stále ve vzduchu – to je „fa´a Samoa“ neboli „v samojském stylu“…
Fenua Enata neboli Země lidí, ve světě známá jako Markézy, je nejsevernější části Francouzské Polynésie. Z dvanácti větších ostrovů ležících asi 1500 km severovýchodně od Tahiti je pouze šest obydlených – v severní skupině Nuku Hiva, Ua Pou a Ua Huka, v jižní Hiva Oa, Tahuata a Fatu Hiva…
Jsou krásné a jsou drahé. Nejčastěji se kombinují s osmnáctikarátovým zlatem, žlutým nebo bílým, případně s platinou, aby vytvořily jedinečný a neopakovatelný prsten, závěs, náhrdelník či náušnice. Černé tahitské perly…
Chycení ryby jako symbol osídlení ostrova, lidské oběti eufemisticky označované jako dlouhonohé ryby, rek, který vytahuje ostrovy z mořského dna nad hladinu čelistní kostí své babičky, podivuhodná podobnost některých stvořitelských mýtů s bájemi řeckými a čínskými, ale také třeba složitý systém zákazů a příkazů, který obohatil slovníky na celém světě o výraz tabu – polynéská kultura rozhodně není nezajímavá…
„Tento ostrov vyvstal přede mnou v takovém světle, že jsem ho nazval Utopií či zemí Šťastných, tj. tak, jak svoji ideální republiku pokřtil Thomas More. Narodivše se pod nejkrásnějším nebem, živeni plody nesmírně bohaté země, která je štědrá, i když není obdělávána, ovládáni spíše otci rodů než králi, vyznávají obyvatelé této země jen jediného boha, jehož jméno je Láska…“
Ostrov Havaj je zázrak sám. Zvedá se z oceánského dna do výšky 4201 m n. m. a spolu s výškou podmořskou (asi 4800 m) je nejvyšší sopečnou horou světa. Kdyby měl základnu na souši, mohl by se měřit s Mt. Everestem. Ostrov, jemuž místní říkají Velký (Big Island), leží na jižním konci ostrovní šňůry, která se táhne 2575 km daleko k severozápadu. Všechny tyto ostrovy jsou sopečného původu, ale aktivní sopky najdeme pouze na Velkém ostrově. A pouze na něm a dalších čtyřech sousedních velkých ostrovech – Maui, Molokai, Oahu a Kauai žijí lidé. Všechny tyto ostrovy jsou vysoké, skalnaté a jejich návětrné svahy porůstá tropický deštný les…
Už v antice začaly první spekulace o existenci tajemného kontinentu, který by měl na jižní polokouli vyvažovat eurasijskou masu polokoule severní. Bájná Jižní pevnina, Terra australis, byla odvěkou výzvou učencům, panovníkům i dobrodruhům. Po objevení Ameriky, dosažení Indie a Indonésie východní cestou a nalezení Austrálie už skoro nikdo nepochyboval, že v dálavách Tichého oceánu tento kontinent opravdu leží…
Při pohledu do atlasu to vypadá, jako když se na modrý ubrus rozhodí pár zrnek máku. Tečky zvýrazněné ve většině případů varovnou červenou vlnovkou korálových útesů je skoro potřeba hledat na mapě Tichého oceánu lupou. V nedozírných dálavách Pacifiku leží přes tři tisíce ostrovů, ostrůvků a skalisek. Vysněný cíl desítek generací cestovatelů, dobrodruhů i umělců, poslední ráj, bájný svět jižních moří…
Dostat se ze Společenských ostrovů na atoly Tuamotu není vůbec jednoduché. Turista si totiž musí vypracovat vlastní cestovní plán, pak ho několikrát po telefonu upravit podle změn v letovém řádu a obsazenosti spojů a nakonec se dostavit do kanceláře Air Tahiti. Když tam začaly naše letenky vylézat z jakési mašiny v podobě dlouhého hada, přišly se na to podívat snad všechny dámy z kanceláře. Kdoví proč, při pohledu na papírovou anakondu dostávaly záchvaty smíchu. Balík letenek jsme radostně shrábli z pultu, zamávali veselým Tahiťankám a naše cesta do souostroví Tuamotu začala…
Pro mnoho Evropanů jsou polynéské ostrovy spojeny s životními osudy Paula Gauguina (1848–1903), malíře, který zde na přelomu 19. a 20. století hledal svůj vysněný „ztracený ráj“; na rozdíl od mnoha snílků však se sobě vlastním odhodláním a typickou rozhodností jít za vytčeným cílem. A to do důsledků – není náhodou, že předchozí věta platí i opačně: řekneme-li Gauguin, vybaví se nám představa tichomořských ostrovů…
Už osmý měsíc byly na cestě za bájnou Jižní pevninou tři lodě holandského admirála Jacoba Roggeveena, když 6. dubna 1722, na Velikonoční neděli, spatřili námořníci na 27. ° j. z. š. ostrov, který dosud nebyl zanesený na žádné mapě. Vzhledem k datu objevení byl výběr nového jména jednoduchý – do dějin západní geografie vstoupil Velikonoční ostrov…
Každá kultura má své centrum, své svaté místo, k němuž vzhlíží s úctou, někdy i bázní. Pro Polynésany byl takovým místem ostrov Raiatea, v překladu Jasné či Zářící nebe, ležící asi 220 km na severozápad od Tahiti. Staří Polynésané ho nazývali Havai´i, a když dorazili na svých plavbách Pacifikem k Havaji, pojmenovali ji právě podle svého hlavního náboženského a kulturního střediska…
