Londýn

Britská metropole patří se svými osmi a půl miliony obyvatel k nejlidnatějším městům Evropy. Další milion lidí do ní denně dojíždí za prací. Ročně ji navštíví na 17 milionů turistů. Rozlohou 1572 km² je zřejmě největším evropským městem. Na plochu Londýna by se vešlo 146 300 fotbalových hřišť. Jeho rozlehlost je dána zejména tím, že bytovou zástavbu tvoří především jednopatrové domky. Již tisíc let je Londýn hlavním městem Anglie, od roku 1707 pak metropolí tehdy vzniklého Spojeného království…

Když anglosaský král Eduard Vyznavač nechal v polovině 11. stol. vybudovat Westminsterské opatství a nedaleko od něj Westminsterský palác, jistě netušil, že Londýn se stane sídlem panovníků jedné z nejvýznamnějších monarchií v dějinách. Westminsterský palác se však již v 16. stol. vlastně přeměnil na parlament a v roce 1834 vyhořel. V britské metropoli však najdeme mnoho dalších zajímavých panovnických rezidencí. Již první normanský král Vilém Dobyvatel položil základy proslulého Toweru. Palác Hampton Court sice začal stavět kardinál Wolsey, ale daroval jej Jindřichu VIII. Tento šestkrát ženatý král dal na místě bývalého špitálu v centru města postavit Svatojakubský palác. Právě u Svatojakubského dvora se až do dnešních dnů akreditují velvyslanci cizích států… Pro turisty je však největším magnetem nejmladší panovnické sídlo – Buckinghamský palác…

Londýn již dávno není středem „říše, nad kterou slunce nezapadá“. Z vládních budov však dodnes čiší bývalá imperiální sláva. Třída Whitehall, která vedez Trafalgarského náměstí k Parlamentu, se třeba od doby, kdy byl britským premiérem Winston Churchill, příliš nezměnila. Whitehall je vládní ulicí, sídlí tu většina důležitých ministerstev, například obrany, zahraničních věcí, financí a také, v Dover House, ministerstvo pro Skotsko. Jméno této ulice se často používá jako synonymum pro britskou vládu…

Za svůj vznik vděčí Londýn Temži. A také Římanům, kteří si uvědomili její význam a na severním břehu řeky tehdy zvané Tamesa či Tamesis, v místě, kde se dala poprvé od svého ústí bezpečně přebrodit, vybudovali již v roce 43, za panování císaře Claudia, osadu Londinium. Stála přibližně tam, kde se dnes nachází finanční centrum City. Temže tak byla po staletí němým svědkem historie. Již v roce 1929 bývalý politik a spisovatel John Burns napsal, že „vody Temže jsou tekoucími dějinami“. Odehrávaly se na ní nejen různé královské slavnosti, ale i pohřby britských hrdinů. A právě na nábřeží Temže naproti Londýnskému oku, jehož střed vyrobili v Plzni, vítají Londýňané od počátku tisíciletí nový rok…

Může být pro obyvatele i návštěvníky kteréhokoli velkoměsta něco příjemnější, než možnost odpočinku v parcích? Třeba jen na chvíli, o polední přestávce, se projít po trávníku nebo si na něj sednout a sníst si sendvič. Právě parky a zahradami oplývá Londýn snad jako žádná jiná metropole. Bez zelených ploch by se ostatně auty přeplněné město udusilo. Oficiální údaje hovoří o tom, že zeleň tvoří třetinu Londýna, přičemž tisíce parků a náměstí s trávníky a stromy mají celkovou plochu 174 km².

Britská metropole se bez uzardění může pyšnit označením „město muzeí a galerií“. Má na 300 muzeí, která uspokojí svými sbírkami zájemce snad o všechny obory lidské činnosti, více než 250 veřejně přístupných uměleckých sbírek i množství dalších soukromých výstavních síní. Londýn je také Mekkou múzy Thálie. Vždyť právě zde rozvinul svůj talent rodák ze Stratfordu nad Avonou William Shakespeare. Divadla ve West Endu překonala zájmem diváků proslulou newyorskou Broadway již koncem minulého století. A v neposlední řadě je Londýn rovněž městem literátů i literárních postav. V metropoli nad Temží osnovali své příběhy proslulí spisovatelé jako Charles Dickens, George Orwell či Virginia Woolfová…

Počátky londýnské veřejné dopravy sahají až do roku 1829, kdy se objevily první omnibusy tažené koňmi. Největší událostí 19. stol. se v roce 1863 stalo otevření první podzemní dráhy na světě. První autobusy s benzinovým motorem se v Londýně objevily až na počátku 20. stol. Po jeho polovině pak zcela z ulic vytlačily trolejbusy a tramvaje, které dnes jezdí jen v jižních předměstích Croydon a Merton. Nedílnou součástí městské dopravy jsou také říční lodě, které zajišťují pohodlné a poměrně rychlé spojení třeba mezi Westminsterem a Greenwichem. V olympijském roce 2012 pak přibyla další možnost propojení Greenwiche a čtvrti Docklands na severním břehu Temže – kabinová lanovka pendlující nad Temží. Veškeré druhy dopravy však mají v 21. stol. jedno společné: symbol ústřice. Ten se na počátku třetího tisíciletí objevil na čtečkách autobusů a turniketech v metru a samozřejmě na jízdenkách v podobě elektronických karet zvaných „oyster card“…

Hlavní nádraží v Londýně nehledejte. Je jich tu totiž nejméně osm. Připomeňme je v pořadí, jak vznikala: Euston, Paddington, Waterloo, King´s Cross, Victoria, Charing Cross, St. Pancras a Liverpool Street. Všechna vyrostla v 19. stol., ve zlatém věku páry. Všechna dodnes slouží a projdou jimi každý rok desítky milionů cestujících. Zároveň jsou skvělou ukázkou viktoriánské architektury…

Legendární britská hudební skupina The Beatles je pro mnohé spojena především s Liverpoolem. V přístavním městě na severozápadu Anglie se všichni čtyři – John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr – narodili, tam začínali s hudbou, která je později proslavila. Ovšem značná část jejich profesního života je spojena s Londýnem. V metropoli nad Temží natočili největší hity, zažili své největší úspěchy a nakonec i svůj rozpad. Jak kdysi napsal Derek Taylor, asistent manažera skupiny Briana Epsteina, „Londýn byl pátým členem Beatles“. V britské metropoli najdeme více než 450 míst, která jsou s ninimi nějakým způsobem spojena. Podívejme se alespoň na některá z nich…

Těm, kteří ohrnují nad anglickou kuchyní nos, se tvrzení, že Londýn je centrem gastronomie, může zdát absurdní. Ale je tomu tak! Jeden americký gastronomický časopis si již před časem troufl napsat, že britská metropole nyní nabízí lepší kulinářské požitky než Paříž. Do řady vyhlášených restaurací se musí stůl rezervovat s velkým předstihem. V Londýně lze ochutnat na sedmdesát různých národních kuchyní. Mezi nimi samozřejmě nechybí francouzská, italská, řecká, arabská, čínská, japonská, thajská a zejména indická. Ta se v posledních letech stala nejpopulárnější a například kuře „tikka masala“ je nyní jakýmsi „adoptovaným“ britským národním jídlem…