Centrum antického Říma

Nevelké údolí mezi Kapitolem, Palatinem a Esquilinem nebylo v počátcích historie Říma nijak zvláštní. Bylo podmáčené, nezdravé, plné malárie – především ve své nejnižší části pod Kapitolem. To se však změnilo poté, co bylo odvodněno a vysušeno. Stavba prvního obrovského odvodňovacího kanálu známého jako cloaca maxima, kterým prý mohl v některých místech projet i žebřiňák naložený senem, se připisuje ještě legendárním římským králům etruského původu a datuje se do 6. stol. př. n. l. Na celém městském kanalizačním systému, jehož byla cloaca maxima páteří, se pracovalo až do začátku císařství, ale pro travnaté údolí mezi osídlenými pahorky byla hlavní stoka tím nejdůležitějším. Jeho poloha přirozeně lákala k tomu, aby se tu začali lidé scházet, obchodovat, diskutovat o společných záležitostech, ale také uctívat své bohy. Už na počátku 5. stol. př. n. l., krátce poté, co byl vyhnán poslední tarquinský král a Řím se stal republikou, tu byl na úpatí Kapitolu postaven Saturnův chrám, po chrámu na Kapitolu nejstarší v Římě. Dlouho v něm byla umístěna římská státní pokladna – Saturnus byl prastarým italským božstvem vládnoucím ve „zlatých časech“, o nichž se věřilo, že nikdo nebažil po cizím majetku a morálka nebyla zkažená. Proto byl právě on vybrán k ochraně státních peněz. Chrám byl mnohokrát přestavován, jeho zbytky, které vidíme na fóru dnes, pocházejí z 1. (podium) a 4. stol. (sloupy).
A tak začalo vznikat Forum Romanum jako hlavní politické i náboženské centrum města. Ve 3.–1. stol. př. n. l. bylo kompletně zastavěno chrámy i veřejnými budovami, mezi nimiž vznikla také původní síť ulic. Nejslavnější z nich byla Via Sacra, i dnes hlavní východo-západní osa fóra, po níž pravidelně procházely triumfální průvody vzhůru k Jupiterovu chrámu na Kapitolu. Při pohledu na dnešní ruiny to není tak nápadné, ale podíváme-li se na nějaký model města či obrazovou rekonstrukci fóra, užasneme, jak blízko u sebe jednotlivé budovy stály. Nebylo to však nic výjimečného, on celý antický Řím byl městem docela stísněným, což nakonec není až tak překvapivé, uvážíme-li, že v něm na přelomu letopočtu žilo kolem milionu lidí, ale rozlohu měl daleko menší než město dnešní. Chodit na fórum nebylo pro tehdejší Římany nic zvláštního, vzpomeňme třeba, co v jedné ze svých Satir píše Horatius, slavný římský básník z 1. stol. př. n. l.: „Bloumal jsem ulicí Via Sacra, jak mívám ve zvyku, zcela zadumaný do nějakých hloupostí…“

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2015