Světle žlutý písek, modré moře, zelené palmy. Obří balvany ohlazené působením živlů, poházené po pláži i ve vodě. Kdyby kousíček odtud nevyrůstal les bílých věžáků města San-ja, byla by iluze tropického ráje na ostrově Chaj-nan prakticky dokonalá.
Přirovnání s Havají působí jako marketingový tah turistického průmyslu, ale kupodivu je trefné hned v několika ohledech. Nejen přírodní krása pobřeží, nejen moderní velkoměsta dýchající mu na záda, ale i geografická poloha je obdobná. Málokdo si to na místě uvědomí, ale Chaj-nanem, dokonce přímo jeho hlavním městem, téměř dvoumilionovým Chaj-kchou, prochází dvacátá severní rovnoběžka – stejně jako největším havajským ostrovem Hawaii. Jsme ve vlhkých tropech a především východní část ostrova často zasahuje do dráhy tajfunů. Díky tomu má Chaj-nan docela nerovnoměrně rozdělené srážky. Většina jich spadne právě na východě a v hornatém vnitrozemí (nejvyšší hora Pěti prstů – Wu-č´ – dosahuje 1867 m n. m.), nejsušší je jihozápadní pobřeží, kde se také rozkládají ty nejkrásnější pláže.
Ostrov Chaj-nan je od roku 1988 samostatnou čínskou provincií, a to vůbec nejmenší – s necelými 34 000 km2 je jen o něco větší než Belgie. Zároveň s tímto „povýšením“ byl vyhlášen jednou ze „zvláštních ekonomických zón“, v tomto případě naopak největší v zemi, protože do ní patří úplně celý, zatímco na pevnině tvoří tyto zóny jednotlivá města, v případě tzv. pobřežních rozvojových oblastí doplněná o bezprostřední okolí. Na Chaj-nanu žije asi 8,5 milionu lidí a ostrov je zajímavý tím, že jeho původními obyvateli nebyli etničtí Číňané (Chanové), ale předkové dnes značně počínštělé národnostní menšiny Li. Chanové jsou tedy na Chaj-nanu, historicky vzato, přistěhovalci, kteří sem začali proudit organizovaně poté, co někdy kolem roku 110 př. n. l. převzala správu ostrova administrativa Západních Chanů. Na dlouhá staletí se stal Chaj-nan místem, kde kromě vojenské posádky žili nejrůznější vyhnanci, vyděděnci a zapuzenci – od zločinců po úředníky, ministry či umělce, kteří upadli v nemilost u císařské administrativy. V této první fázi ale přišlo dohromady jen asi 20 000 Chanů. Početně daleko významnější byla druhá migrační vlna z pevniny, která Chaj-nan zasáhla především za Sungů (10.–13. stol.). V té době a ještě i později, za Jüanů a Mingů, přicházeli na ostrov nejen Chanové, ale i příslušníci dalších národností, jichž tu dnes lze napočítat 39, v mnoha případech jsou však reprezentovány jen velmi malým počtem lidí. Dominujícím etnikem (84 %) jsou jednoznačně Cha…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Čína 2