7 2011 Čína 2

Živé poklady

Obrovské území Číny patří zoogeograficky ke dvěma oblastem – palearktické a indomalajské. Obě mají velmi členitý reliéf, což dále přispívá k mimořádné druhové pestrosti čínské fauny. Některá čínská zvířata zná celý svět, i když mu třeba trvalo dlouho, než uvěřil, že vůbec existují…

Větrné citery

„Kdo poprvé dívá se na zábavu Číňanů, záležející v pouštění draků, zajisté musí se podiviti obratnosti, důvtipu a větroplavecké znalosti, jakouž Číňané jeví při řízení těchto hříček. Podobá se, jakoby Číňan konal mnohem vážnější studia v dělání povětrných draků, než v jiných věcech, a nikoliv bez velkého úspěchu…“

Čínská Havaj

Světle žlutý písek, modré moře, zelené palmy. Obří balvany ohlazené působením živlů, poházené po pláži i ve vodě. Kdyby kousíček odtud nevyrůstal les bílých věžáků města San-ja, byla by iluze tropického ráje na ostrově Chaj-nan prakticky dokonalá…

O vznášejícím se poháru a dceři chána Kublaje

Zadumané kopečky porostlé smíšenými lesy, potůčky a horské louky, mlhavá rána a růžové západy slunce, to jsou Západní hory, oblast, která odedávna přitahovala učence, filozofy a literáty, úředníky civilní i vojenské, mnichy a poustevníky. Nedaleko hlavního města, a přece v rozjímavém klidu přírody, stranou ruchu a pokušení vznikaly tu buddhistické kláštery, z nichž ten nejstarší, nesoucí jméno Dračího rybníka a stromu če, patří k tomu nejzajímavějšímu, co může Peking nabídnout…

V Zemi ohně

Od května do září tady průměrná teplotní maxima přesahují třicítku a v červenci se vyšplhají na rovných 40 °C, zato v prosinci a lednu zůstávají pod bodem mrazu. Roční úhrn srážek se tu pohybuje od jednoho a půl do tří centimetrů. Přesto se zde dá procházet ve stinných loubích porostlých vinnou révou, na tržištích se to žlutí a zelení slaďoučkými melouny cha-mi a v sezoně svážejí vozy bavlnu do zpracovatelských závodů jeden za druhým. Právě jsme se seznámili se Třemi poklady Turfanské prolákliny…

Cesta s mudrcem na buvolu

Z některých božstev jde hrůza – rudé obličeje, černé vlasy, obočí a vousy, rozlícený výraz. Jiná velebně sedí v třpytivě zlaté blahobytnosti honosných rouch a tváří se vznešeně, jen málokteré si dovolí lehký úsměv, výjimečně přecházející v jakési spiklenecké mrknutí. To ale určitě neplatí pro sochy císařských úředníků, jejichž odměřený výraz je nadčasovým ztělesněním univerzální byrokracie. Na střechách chrámových síní občas posedávají podivná zvířata a postávají další bohové. A v pozadí za tím vším jede starý mudrc na vodním buvolovi po Cestě, která je skutečností, z níž vznikl vesmír, prvním principem a podstatou všech jevů…

Soutěska Skákajícího tygra

Není tomu zase tak dávno, kdy se v jihozápadní Číně ještě běžně procházeli tygři. Místní obyvatelé se jich báli, protože tygr byl právem považován za nejlepšího lovce v okolí. Strach běžných lidí se mísil s jejich tradiční pověrčivostí. Číňané totiž věří, že tygří dráp dokáže člověku, který ho nosí, zajistit nesmrtelnost. Některé tygří orgány pak prý zase dokážou vyléčit řadu smrtelných nemocí a různé části tygřího těla se používají jako afrodiziaka zvyšující mužskou potenci…

Otec otcem a syn synem

S výjimkou rozlehlého areálu v Mistrově domovském městě Čchü-fu to bývá z ulice k hlavní síni Konfuciova chrámu jen pár desítek metrů – ať je to v Pekingu, kde stojí druhý nejvýznamnější konfuciánský chrám v Číně doplněný Císařskou akademií, v Chan-čchengu, Šanghaji, Nankingu i jinde. Fyzicky krátká vzdálenost však představuje v duchovním smyslu obrovskou pouť, dva a půl tisíce let dlouhou cestu k samé podstatě čínského filozofického myšlení, hodnotového systému, formování charakteru člověka. K muži jménem Kchung Čchiou.lověka. K muži jménem Kchung Čchiou…

Na šanghajském venkově

Šanghaj je jedním ze čtyř přímo kontrolovaných městských celků, které mají v čínské správě obdobné postavení jako provincie. A tak není divu, že město má i své venkovské zázemí, jako třeba okres Čching-pchu ležící asi hodinku jízdy autem na západ od centra. Perlou tohoto zemědělského kraje protkaného říčními rameny a kanály je historické vodní město Ču-ťia-ťiao…

Náměstí, park a muzea

Tam, kde se před válkou rozkládalo v Šanghaji dostihové závodiště, je dnes Lidové náměstí, na něž za širokou Lidovou třídou navazuje Lidový park. Dohromady nějakých třicet hektarů ze všech stran ohraničených několikaproudými ulicemi a na nich park, jezírka, mohutná budova městské vlády, ale i Šanghajské velké divadlo a několik muzeí…

Výkladní skříň nad mořem

Stovky románů a cestopisů z Šanghaje 19. a první poloviny 20. století daly názvu dnešního nejlidnatějšího čínského města zvláštní nádech exotiky – jako by z něj volaly dálky a vonělo cizokrajné koření, jako by se v tom jediném slově neřest a hřích snoubily s bohatstvím a dekadencí. Jméno samo je přitom velmi prosté – znamená „nad mořem“…