Na šanghajském venkově

Šanghaj je jedním ze čtyř přímo kontrolovaných městských celků, které mají v čínské správě obdobné postavení jako provincie. A tak není divu, že město má i své venkovské zázemí, jako třeba okres Čching-pchu ležící asi hodinku jízdy autem na západ od centra. Perlou tohoto zemědělského kraje protkaného říčními rameny a kanály je historické vodní město Ču-ťia-ťiao.

Na hladině se mihotají odrazy nízkých bíle omítnutých domků s černými střechami. Po kanálech a říčkách tiše kloužou ploché dřevěné čluny. Stříšku nad střední částí, kde jsou po stranách lavice se zábradlím jako opěrkou pro pohodlnější sezení, zdobí červené lampiony, ze zádě ovládá každý člun dlouhatánským veslem kapitán, kormidelník a lodník v jedné osobě. Kamenný můstek s vysokým obloukem, altánek na nábřeží, v němž sousedé probírají nejnovější události, žena sedící v otevřených dveřích a plnící směs masa a rýže do zelených listů, které vzápětí pečlivě zavazuje a dává vařit do páry, muž máchající pod schůdky v kalné vodě jakési prádlo, člověk rád podlehne iluzi, že se tu zastavil čas. A po výstupu ze člunu může iluze pokračovat, třeba v Severní ulici. „Ulice dlouhá tři li, v níž je tisíc obchodů“, tak byla známa v minulosti. Dnes měří sice jen asi kilometr (původně to bylo zhruba 1,5 km), ale vypadá to, jako by se počet obchodů nezměnil. Jsou tu nam…